Krušnohorský dogtrek - Oparno

17. ledna 2012 v 16:45 | Lucka |  dogtreking
A je to tu zas - Krušnohorský dogtreking, tentokrát v Českém středohoří. Sraz byl v kempu Dubí v Opárnu. Se Zdeňkem, Kesy a Didou jsme tam dorazili ve čtvrtek 28.4.2011 večer. (Idu hlídali Zdeňkovi rodiče). Přivítal nás Roman Habásko, který tam už byl se svými haskouny Devonem (brácha Didy), Avalanchem a Joeym. Utábořili jsme se vedle jeho auta, vyvenčili holky a šli na meeting.
Zuzka s nám ostatními organizátory vysvětlila úskalí zítřejší trasy. Nakrmili jsme holky a sebe a chvíli poseděli s Romanem a Martinem Škodou, který už také dorazil. Spát jsme šli docela brzo. Čekal nás náročný den.
V pátek ráno jsme se Zdeňkem vstali kolem 7 hodiny ranní. Holky jsme dali na stake out vedle Romanových psů a začali balit věci na trek. Kolem 8 hodiny mezi prvními závodníky vyrazil Roman s Devonem a Martin se svou fenkou. Zdeněk si od Romana vzal Avalanche a já šla s Didou. Kesy zůstala pod dozorem Jardy Fabiánka, kterému tímto ještě jednou moc děkuji. (Kesy je už 13 let a i když s námi chodí na výlety, trať dlouhou 90 km by už asi nezvládla. A tak si užívala přes den na stake outu, kde pozorovala dění okolo a noc v autě, které měla celé pro sebe ). Se Zdeňkem jsme vyrazili něco před 9h.
Šlo se podél řeky a Dida táhla jak divá. Avalenche šel také dobře, byl to jeho první trek a tak byl z toho nového prostředí trošku vyjukaný, bojácný a nevěděl zda jít před Zdeňkem či raději za ním. Časem se to zlepšilo a hlavně druhý den, už šel před Zdeňkem.
Část trati vedla kolem rozestavěné dálnice na Teplice. Došli jsme do Dobkoviček a odtud jsme pokračovali do Radjčína a Dolních Zález. Tam jsme si se Zdeňkem dali "zmrzlinovou" pauzu a přešli nádraží a pokračovali zahrádkářskou kolonií na Soudný vrch, kde byla první kontrola. V nohách jsme měli kolem 27 km. Dida celou dobu táhla, což bylo velmi příjemné do kopců. Z kopců jsem ji brzdila. Je to holka šikovná a tak z kopců mi šla "za patami" neboli za mnou. Odtud jsme pokračovali do Žimu. Po absolvování asi 1,5 km dlouhé cesty lesem a loukou na nás čekala "tajná" kontrola. Honza tam opět dělal své vynikající palačinky s nutelou a šlehačkou. Mňam. Pejsci tam měli nachystanou misku s vodou. Po občerstvení jsme pokračovali dál do Bílky, Černčic až Kostomlat. Kousek před Kostomlaty se spustila dešťová přeháňka (Ten den už asi třetí, jinak byl hezký slunečný den a tak na nás ty mokré věci docela rychle uschly). Začalo se pomalu stmívat. Prošli jsme kolem zříceniny a došli do Kostomlat, kde byla 2 kontrola. V Kostomlatech jsme v restauraci "U pošty" potkali Romana s Martinem a další trekaře, kteří si tam dávali večeři. Obsluha v restauraci byla velmi příjemná a vstřícná a pustila nás dovnitř i se psy. Dida si zalezla pod stůl a odpočívala, Avalanche se pozdravil s páníčkem a zalezl si pod Zdeňkovu židli. Po chvíli se Roman s Martinem zvedli a pokračovali dál v cestě. My jsme se v restauraci zdrželi asi hodinku, dobře se najedli a odpočinuli a pokračovali dál. Dida s Avalenchem si taktéž odpočinuli a tak byli plni elánu. Se mnou to bylo horší. Únava se začala projevovat a také první otlaky na nohou se ozívali. Venku už byla tma a my šli zrovna po špatně značené cestě. A tak jsme začali hledat místo na bivak. Což se nám podařilo asi po hodině chůze na nějakém 56 km. Dida s Avalanchem dostali nažrat, stočili se vedle nás do klubíček a spali klidně až do rána.
Ráno jsme trošku zaspali a vyrazili jsme až kolem půl 8 h do Štěpánova, Lesklé a Dřmčic, kde byla 3 kontrola. Dida s Avalanchem šli krásně. Oba táhli a hodně nám pomáhali do kopců. Avalanche se už nelekal neznámých zvuků a byl klidnější. Trať vedla kolem zříceniny Hrádek a tak jsme si na ni se Zdeňkem a psy vylezli i když to byl asi kilometr navíc. Výhled odtud byl nádherný. Počasí nám opět přálo. Když jsme se pokochali panoramaty, pokračovali jsme dál do Lhoty. Zde jsme si na náměstí ze studny nabrali pitnou vodu a posvačili. Byli jsme zhruba na 70 km. Po krátké pauze jsme pokračovali dál do Medvědic a Kocourova. Vylezli jsme na kopec Ostrý, kde na jeho vršku byla další zřícenina, kterou jsme navštívili navíc. Zde jsme měli krásný výhled na Milošovku, která odtud byla vzdálená pouze 2 km. I když nás na ní organizátoři neposlali, pár výstupů jsme si přeci jen užili. Slezli jsme do Března a odtud už cesta vedla do Velemína, kde jsme se napojili do Opárenského údolí a o chvíli později jsme byli v cíli. V nohách jsme měli za ty 2 dny 87 km, byli jsme příjemně znavení, ale spokojení.
Kesy nás radostně přivítala a Roman s Martinem byli už pár hodin v cíli. Chvíli po našem příchodu začalo vydatně pršet. Když pršelo asi třičtvrtě hodiny, rozhodli jsme se, že pojedeme domů místo původně myšleného odjezdu v neděli. Roman s Martinem taky odjeli a k odjezdu se chystala i Lucka Wegnerová s Lukášem, kteří zdárně absolvovali midovou trasu.
Rozloučili jsme se s organizátory a vyrazili směrem k domovu. Tak zase příště na Krušnohorském dogtreku.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama