27.1.2011 - 2. etapa 60 km
Dnes se jela stejná etapa jako včera. Start ovšem byl až ve 12h a tak dopoledne bylo volnější. Přesto jsme vstali kolem 7h a šli vyvenčit psy. Dida po včerejším náročném výkonu vypadala dobře, odpočinutě a vesele. Poskakovala kolem mě a Kesy plná elánu a očekávání, co dnes budeme dělat? Vyvenčila jsem holky, napojila, nakrmila a dala je zpět do boudiček v autě. Se

Zdeňkem jsme zašli na snídani. Jelikož jsem měla do startu ještě čas, venku bylo hezké počasí - už nesněžilo a svítilo i sluníčko, vzala jsem si Kesy s Didou a šla udělat pár fotek. V půl 12 jsem si ještě rychle skočila do Kristýny na polévku a rychle se převléknout a hurá na start.
Ve 12 h odstartovali kolaři a asi 5 minut po nich Zdeňka s Bubákem. Hned za ní já s Didou. I dnes jsem raději první kopec vyšlapala po svých a běžky nasadila až navrchu. Dida se mi otáčela a tak nás předjelo několik spřežení např. Ríša Burda, Paliza, Radka Novotná aj. Dida šla svým tempem a ani za těmito spřeženími nezrychlila. Sníh byl měkký, ale trať byla více projetá a dalo se v ní lépe plužit. Teprve, když nás po chvíli dojel Milan s Káčou a Bárou, Dida přidala. Vypadalo to, jako kdyby na holky čekala. Od té doby šla mnohem lépe. A tak i dnes jsme většinu tratě jeli s Milanem společně.

Někdy ujel Milan mě - zvláště ve sjezdech. V těch nejhorších úsecích jsem si raději sundala běžky a tak se to tentokrát obešlo bez pádů. Sice jich pár bylo, ale nebylo to tak zlé, jako předchozí den. Věděla jsem už, co mě na trati čeká - kde si zpomalit, kde nemusím tolik brzdit, ... Někdy jsme Milanovi ujely mi s Didou. A zase po pár kilometrech jsme se sjeli. Mezitím nás předjížděla další spřežení nebo jsme chvíli jely s Didou sami a já si užívala atmosféry - já se psem v krásné přírodě Orlických horách. Pouze na spáleništi mi bylo trochu ouvej neboť tam padla mlha a foukal vítr. Nějakou dobu jsem tam jela s Didou sama a měla trochu strach abych nesjela z tratě. Zvládly jsme to bez úhony a asi 5 km před Pěticestí jsme dojely Milana. Holky mu nechtěly jít, ale když jsme je dojely, přidaly do kroku. Vypadalo to, že si na naší přítomnost zvykly a že na nás čekají. Chvíli jel s námi i Martin Brzek se svým spřežením než nám ujel.

Konečně jsme dojeli na kontrolu na Pěticestí. Tam jsme se s Milanem na chvíli zdrželi, abychom dali psům napít a nějakou mňamku. Dida dostala masovou kapsičku zalitou vodou. Skládací miska ji na sněhu trochu klouzala, ale Dida si s tím poradila a vše sežrala. I my jsme se občerstvili a pokračovali dál. Holky Milanovi nechtěli jít, Kačce se lepil sníh na packy a tak Milan musel obout botičky. Já s Didou pokračovala dál. Sjezd z Pěticestí jsem zvládla ještě za světla i když čelovku jsem již měla vyndanou. I část stoupání do následujícího kopce, jsem zvládla ještě za šera. Pak už to nešlo a já musela rozsvítit. Čelovka mě tentokrát nezklamala. Po změně druhu baterií svítila tak jak má a já viděla nejen daleko před sebe, ale i dostatečně vedle sebe. Jelo se mi dobře a Dida mě krásně táhla. Konečně jsme minuly kontrolu 15 km od cíle. O něco později jsme projely kolem kontroly na zámečku. Sjeli se opět s Milanem a pokračovali společně.

Konečně jsme projely s Didou cílem. Byla jsem šťastná. Tahle etapa se mi líbila. Dida vypadala spokojeně a tak jsem jí chválila a chválila. Odvedla jsem jí k autu, kde se přivítala s Kesy a já mezitím Didě připravila pití s masovou kapsičkou. Do boudičky si Dida skočila ochotně. Přeci jen už měla v nohách 120 km za 2 dny. Já se šla převléct a za ostatními do restaurace v Kristýně, podělit se o dnešní zážitky. Zdeněk i dnes měl na starosti Kesy, Tinu a Pipi. S Pipi si udělal asi 20 km výlet na běžkách a s Kesy s Tinou pak pěší procházku. Holky dostaly večeři a než jsme šli spát, tak je Zdeněk vyvenčil. Zítra nás čeká bivak.