Šediváčkův long 2011 - 2. část

7. února 2011 v 22:37 | Lucka |  závody
27.1.2011 - 2. etapa 60 km
Dnes se jela stejná etapa jako včera. Start ovšem byl až ve 12h a tak dopoledne bylo volnější. Přesto jsme vstali kolem 7h a šli vyvenčit psy. Dida po včerejším náročném výkonu vypadala dobře, odpočinutě a vesele. Poskakovala kolem mě a Kesy plná elánu a očekávání, co dnes budeme dělat? Vyvenčila jsem holky, napojila, nakrmila a dala je zpět do boudiček v autě. Se
Zdeňkem jsme zašli na snídani. Jelikož jsem měla do startu ještě čas, venku bylo hezké počasí - už nesněžilo a svítilo i sluníčko, vzala jsem si Kesy s Didou a šla udělat pár fotek. V půl 12 jsem si ještě rychle skočila do Kristýny na polévku a rychle se převléknout a hurá na start.
Ve 12 h odstartovali kolaři a asi 5 minut po nich Zdeňka s Bubákem. Hned za ní já s Didou. I dnes jsem raději první kopec vyšlapala po svých a běžky nasadila až navrchu. Dida se mi otáčela a tak nás předjelo několik spřežení např. Ríša Burda, Paliza, Radka Novotná aj. Dida šla svým tempem a ani za těmito spřeženími nezrychlila. Sníh byl měkký, ale trať byla více projetá a dalo se v ní lépe plužit. Teprve, když nás po chvíli dojel Milan s Káčou a Bárou, Dida přidala. Vypadalo to, jako kdyby na holky čekala. Od té doby šla mnohem lépe. A tak i dnes jsme většinu tratě jeli s Milanem společně.
Někdy ujel Milan mě - zvláště ve sjezdech. V těch nejhorších úsecích jsem si raději sundala běžky a tak se to tentokrát obešlo bez pádů. Sice jich pár bylo, ale nebylo to tak zlé, jako předchozí den. Věděla jsem už, co mě na trati čeká - kde si zpomalit, kde nemusím tolik brzdit, ... Někdy jsme Milanovi ujely mi s Didou. A zase po pár kilometrech jsme se sjeli. Mezitím nás předjížděla další spřežení nebo jsme chvíli jely s Didou sami a já si užívala atmosféry - já se psem v krásné přírodě Orlických horách. Pouze na spáleništi mi bylo trochu ouvej neboť tam padla mlha a foukal vítr. Nějakou dobu jsem tam jela s Didou sama a měla trochu strach abych nesjela z tratě. Zvládly jsme to bez úhony a asi 5 km před Pěticestí jsme dojely Milana. Holky mu nechtěly jít, ale když jsme je dojely, přidaly do kroku. Vypadalo to, že si na naší přítomnost zvykly a že na nás čekají. Chvíli jel s námi i Martin Brzek se svým spřežením než nám ujel.
Konečně jsme dojeli na kontrolu na Pěticestí. Tam jsme se s Milanem na chvíli zdrželi, abychom dali psům napít a nějakou mňamku. Dida dostala masovou kapsičku zalitou vodou. Skládací miska ji na sněhu trochu klouzala, ale Dida si s tím poradila a vše sežrala. I my jsme se občerstvili a pokračovali dál. Holky Milanovi nechtěli jít, Kačce se lepil sníh na packy a tak Milan musel obout botičky. Já s Didou pokračovala dál. Sjezd z Pěticestí jsem zvládla ještě za světla i když čelovku jsem již měla vyndanou. I část stoupání do následujícího kopce, jsem zvládla ještě za šera. Pak už to nešlo a já musela rozsvítit. Čelovka mě tentokrát nezklamala. Po změně druhu baterií svítila tak jak má a já viděla nejen daleko před sebe, ale i dostatečně vedle sebe. Jelo se mi dobře a Dida mě krásně táhla. Konečně jsme minuly kontrolu 15 km od cíle. O něco později jsme projely kolem kontroly na zámečku. Sjeli se opět s Milanem a pokračovali společně.
Konečně jsme projely s Didou cílem. Byla jsem šťastná. Tahle etapa se mi líbila. Dida vypadala spokojeně a tak jsem jí chválila a chválila. Odvedla jsem jí k autu, kde se přivítala s Kesy a já mezitím Didě připravila pití s masovou kapsičkou. Do boudičky si Dida skočila ochotně. Přeci jen už měla v nohách 120 km za 2 dny. Já se šla převléct a za ostatními do restaurace v Kristýně, podělit se o dnešní zážitky. Zdeněk i dnes měl na starosti Kesy, Tinu a Pipi. S Pipi si udělal asi 20 km výlet na běžkách a s Kesy s Tinou pak pěší procházku. Holky dostaly večeři a než jsme šli spát, tak je Zdeněk vyvenčil. Zítra nás čeká bivak.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama