Únor 2011

Šediváčkův long 2011 - 4. část

7. února 2011 v 23:11 | Lucka |  závody
29.1.2011 4 etapa - 35km + vyhlášení výsledků
Vstala jsem kolem 6h ranní. Dala jsem Didu na stake out a začala balit stan a ostatní věci. Mezi 7-9 h všichni závodníci museli opustit bivak. Se Zdeňkou a Milanem jsme chtěli vyrazit na trať co nejdříve. Zdeňka s Bubákem odstartovala něco málo po 7h, my s Milanem o něco později. Trať byla urolbovaná až na Pěticestí a na Čertovu horu (myslím, že se tak jmenovala), dál byla opět ujetá spřeženími. Byla tvrdá a jelo se po ní dobře. Na Pěticestí jsme tentokrát nezastavovali neboť jsme měli ujeto teprve 10 km. Dida běžela pěkně. Byl opět krásný den, slunečno, mrazivo a tak nám trasa ubíhala rychle. Ve sjezdu za Pěticestím jsme s Didou Milanovi ujeli. Když jsme vystoupaly na protější svah, zastavila jsem se na chvíli, abych si udělala pár fotek.Tam nás dojelo pár cyklistů a Bára Boudová s Milanem. Vyrazily jsme s Didou za nimi. Projely jsme další kontrolou a já konečně viděla za světla část tratě, kterou jsem 2x jela jen za tmy. Na kontrole u zámečku jsme si dali všichni čaj a pokračovali po krásně urolbované cestě. Jeli jsme lesem a po nějaké době jsme sjeli na louku. Tu jsme přejeli a už tu byl zavěrečný sjezd sjezdovkou do cíle. "Dido, my jsme to zvládly. My jsme ujely Šediváčkůvlong" chválila jsem Didu v cíli a měla jsem z toho zvláštní pocit. Opravdu jsem ujela celý závod. Měla jsem radost z toho, že jsme s Didou dojely. Zároveň jsem cítila jakési prázdno z toho, že už je konec, že už žádná další etapa není, že už je to za námi. Zdeněk na nás čekal v cíli a tak odvedl Didu za Kesy na stake out. Dida dostala napít a po chvíli jsme je obě dali do boudiček v autě. Já se šlapřevléct a najíst. Všichni netrpělivě čekali na výsledky. Vyhlášení začalo něco po 15 h. Z asi 12 běžkařů nás celý závod dokončilo 7 a já skončila s Didou na 6. místě. V ženách na 3. Byl to úžasný pocit stát na bedně vítězů se Zdeňkou Duškovou (1.místo) a Kamilou Novákovou (2.místo). Milan se umístil na 1. místě v pulce. Dostali jsme krásné ceny. Největší radost mám asi z mikiny na které je vyšité logo 15. ročníku Šediváčkova longu a kategorie s umístěním. Je to pro mě takový malý důkaz toho, že absolvování Šediváčkova longunebyl jen sen, ale že jsem ho s Didou skutečně jela a dojela. Po vyhlášení někteří závodníci odjeli domu a někteří jako např. my, Zdeňka s Milanem, Zeťourci, Brzkovic či Kronusovi zůstali do neděle. Večer jsme pak společně poseděli v Kristýně a povídali si o zážitcích z předchozích pár dnů. K tomu nám hrála místní kapela. Jelikož v ní měli i basu, Milan "Rajčák" neodolal a šel si s nimi na ní zahrát.Také cyklisti s Honzou Kopkou slavili svůj historicky první Šediváčkův long, kde dojeli celou trasu 222 km (213 km). A pejsci spokojeně odpočívali ve svých boudičkách. V neděli ráno jsme pak všichni zbalili věci a po snidani se rozjeli dosvých domovů. Absolvováním Šediváčkova longu jsem si splnila další ze svých snů. A jestli ho pojedu někdy příště? To se uvidí. Byl to, pro mě náročný závod, plný nádherných zážitků a nových zkušeností.
Fotky ze Šediváčkova longu jsou:
http://anderka.rajce.idnes.cz/Sedivackuv_long_2011/

Šediváčkův long 2011 - 3. část

7. února 2011 v 22:55 | Lucka |  závody
28.1.2011 - 3.etapa 55 km + bivak
Ráno jsme vstali do krásného slunečného, ale mrazivého dne. Vyvenčila jsem Kesy s Didou a dala jim napít. Didě jsem dala ještě maso se škvarkami a šla se najíst do Kristýny. V 9 h byl musher meeting, kde jsme se dozvěděli, co vše si sebou máme vzít na povinný bivak. Nám běžkařům věci jako stan, spacák, karimatku a vařič, odvezou skútrem. Musheři si všechny tyto věci musí odvézt v saních. Po meetingu jsem si šla s ostatními zabalit a baťoh s věcmi dala na velkou hromadu u vchodu. Kromě toho, jsme si každý běžkař museli vézt povinnou výbavu, kterou jsme si až dosud vozili v baťohu na předchozích etapách. Už jsem si na ten baťoh zvykla. Zdeněk měl dnes na starost kromě Kesy, Tiny a Pipi i psi od Venci Zetka, kteří nejeli se spřežením a tak měl o zábavu postaráno. Start byl v 11 h. První opět odstartovali kolaři. S Didou jsme vyrazily hned po nich. Na sjezdovce nás "dobruslila" Zdeňka s Bubákem. Tomu se, ale dnes moc jít nechtělo. Lehal si do sněhu, stále se otáčel a různě Zdeňku obíhal. Teprve nahoře se rozběhl a zmizel nám z dohledu. Zřejmě slyšel Barču a Káču ze své smečky a chtěl na ně počkat? Dida dnes šla líp.Moc se neotáčela a tak nás moc spřežení hned po startu nepředjelo. Trať byla tvrdší, dostatečně ujetá a tak se v ní jelo dobře. Bez úhony jsem zvládla první sjezd i potoky. A už jsem byla na Bungrovce, která byla krásně urolbovaná a dalo se na ní bruslit. Po nějaké chvíli nás dojel Milan s pulkou a Dida se zařadila vedle holek. Trať ubíhala dobře a tak jsme poměrně rychle byli na 17 km na kontrole v sedle pod Masarykovou chatou. Vzala jsem si od Rajčáka čaj a pokračovala dál. Ve svém oblíbeném prudkém sjezdu jsem si sundala běžky a tak nám Milan i další spřežení ujeli. Proti nám zde šlo několik běžkařů směrem vzhůru. Ke kontrole na 20 km, kde byla možnost vrátit se po K.O. ke Kristýně, jsme tak jeli skoro sami.Na spáleništi jsme dojely Milana a pokračovali opět kus společně, než nám v dalším sjezdu ujel. Projely jsme lesem na louku, kde byla odbočka na bivak. My s Didou však musely pokračovat na Pěticestí a znovu na spáleniště. Trať na Pěticestí byla krásně urolbovaná. Dojely jsme Milana a pokračovali zase společně. Dida před kontrolou zrychlila. Asi se tolik těšila na svou mňamku, kterou samozřejmě dostala. Když jsme se s Didou občerstvily, pokračovaly jsme dál. Milan nás po chvíli dojel. Na spáleništi jsme se střídali podle toho jak se holkám chtělo jít. Ani dnes mě čelovka nezklamala a svítila dobře. Dida šla svým tempem s napnutou šňůrou a vůbec nebylo znát, že už má v noháchtolik kilometrů. Opět tu byl prudký sjezd. Tentokrát si v něm sundal lyže i Milan a sešel ho. "Úvoz" byl už dost vyjetý od spřeženích a tvořil tak úzké koryto. Dole jsme nazuli lyže a společně dojeli na bivak. Dojel nás i jeden cyklista. Bivak byl na louce, kde už byla většina musherů. Měli již postavené stany a psi odpočívali na stake outech. Oni sami se ohřívali v chatě s občerstvením. Po dojezdu na bivak, jsem postavila Didě stake out, odhrabala si sníh a s Milanovou pomocí postavila stan. Dala Didě večeři a šla najídlo za ostaními do chaty. Byli tu všichni, kdo dojeli - musheři i cyklisti. A všichni zde sušili oblečení a nahřívali se. V chatě jsme mohli být jen do 2 h a pak už jen ve stanech nebo pod širákem. Povinný bivak byl od 2-6h. Kolem půlnoci jsem šla spát. Venku byla jasná noc a teplota opět o něco klesla. Bylo tak kolem mínus 17. Dida mě vítala, jako kdyby mě neviděla týdny. Byl to pro ní stejně jako pro mě první bivak na sněhu. Vzala jsem si jí do stanu. Nejdříve se Dida uvelebila na spacáku, ale po chvíli si přelezla na prázdný baťoh, stočila se do klubíčka a usnula. Ve spacáku do -35 mi bylo teplo, jen s obličejem to bylo horší, ale docela jsem se prospala.

Šediváčkův long 2011 - 2. část

7. února 2011 v 22:37 | Lucka |  závody
27.1.2011 - 2. etapa 60 km
Dnes se jela stejná etapa jako včera. Start ovšem byl až ve 12h a tak dopoledne bylo volnější. Přesto jsme vstali kolem 7h a šli vyvenčit psy. Dida po včerejším náročném výkonu vypadala dobře, odpočinutě a vesele. Poskakovala kolem mě a Kesy plná elánu a očekávání, co dnes budeme dělat? Vyvenčila jsem holky, napojila, nakrmila a dala je zpět do boudiček v autě. Se
Zdeňkem jsme zašli na snídani. Jelikož jsem měla do startu ještě čas, venku bylo hezké počasí - už nesněžilo a svítilo i sluníčko, vzala jsem si Kesy s Didou a šla udělat pár fotek. V půl 12 jsem si ještě rychle skočila do Kristýny na polévku a rychle se převléknout a hurá na start.
Ve 12 h odstartovali kolaři a asi 5 minut po nich Zdeňka s Bubákem. Hned za ní já s Didou. I dnes jsem raději první kopec vyšlapala po svých a běžky nasadila až navrchu. Dida se mi otáčela a tak nás předjelo několik spřežení např. Ríša Burda, Paliza, Radka Novotná aj. Dida šla svým tempem a ani za těmito spřeženími nezrychlila. Sníh byl měkký, ale trať byla více projetá a dalo se v ní lépe plužit. Teprve, když nás po chvíli dojel Milan s Káčou a Bárou, Dida přidala. Vypadalo to, jako kdyby na holky čekala. Od té doby šla mnohem lépe. A tak i dnes jsme většinu tratě jeli s Milanem společně.
Někdy ujel Milan mě - zvláště ve sjezdech. V těch nejhorších úsecích jsem si raději sundala běžky a tak se to tentokrát obešlo bez pádů. Sice jich pár bylo, ale nebylo to tak zlé, jako předchozí den. Věděla jsem už, co mě na trati čeká - kde si zpomalit, kde nemusím tolik brzdit, ... Někdy jsme Milanovi ujely mi s Didou. A zase po pár kilometrech jsme se sjeli. Mezitím nás předjížděla další spřežení nebo jsme chvíli jely s Didou sami a já si užívala atmosféry - já se psem v krásné přírodě Orlických horách. Pouze na spáleništi mi bylo trochu ouvej neboť tam padla mlha a foukal vítr. Nějakou dobu jsem tam jela s Didou sama a měla trochu strach abych nesjela z tratě. Zvládly jsme to bez úhony a asi 5 km před Pěticestí jsme dojely Milana. Holky mu nechtěly jít, ale když jsme je dojely, přidaly do kroku. Vypadalo to, že si na naší přítomnost zvykly a že na nás čekají. Chvíli jel s námi i Martin Brzek se svým spřežením než nám ujel.
Konečně jsme dojeli na kontrolu na Pěticestí. Tam jsme se s Milanem na chvíli zdrželi, abychom dali psům napít a nějakou mňamku. Dida dostala masovou kapsičku zalitou vodou. Skládací miska ji na sněhu trochu klouzala, ale Dida si s tím poradila a vše sežrala. I my jsme se občerstvili a pokračovali dál. Holky Milanovi nechtěli jít, Kačce se lepil sníh na packy a tak Milan musel obout botičky. Já s Didou pokračovala dál. Sjezd z Pěticestí jsem zvládla ještě za světla i když čelovku jsem již měla vyndanou. I část stoupání do následujícího kopce, jsem zvládla ještě za šera. Pak už to nešlo a já musela rozsvítit. Čelovka mě tentokrát nezklamala. Po změně druhu baterií svítila tak jak má a já viděla nejen daleko před sebe, ale i dostatečně vedle sebe. Jelo se mi dobře a Dida mě krásně táhla. Konečně jsme minuly kontrolu 15 km od cíle. O něco později jsme projely kolem kontroly na zámečku. Sjeli se opět s Milanem a pokračovali společně.
Konečně jsme projely s Didou cílem. Byla jsem šťastná. Tahle etapa se mi líbila. Dida vypadala spokojeně a tak jsem jí chválila a chválila. Odvedla jsem jí k autu, kde se přivítala s Kesy a já mezitím Didě připravila pití s masovou kapsičkou. Do boudičky si Dida skočila ochotně. Přeci jen už měla v nohách 120 km za 2 dny. Já se šla převléct a za ostatními do restaurace v Kristýně, podělit se o dnešní zážitky. Zdeněk i dnes měl na starosti Kesy, Tinu a Pipi. S Pipi si udělal asi 20 km výlet na běžkách a s Kesy s Tinou pak pěší procházku. Holky dostaly večeři a než jsme šli spát, tak je Zdeněk vyvenčil. Zítra nás čeká bivak.

Šediváčkův long 2011 - 1. část

1. února 2011 v 11:59 | Lucka |  závody
Uteklo to hrozně rychle a bylo tu úterý 25.1.2011 - den D. Šediváčkův long 2011 v Deštném v Orlických horách začal a mě nezbylo doufat, že naše příprava s Didou byla dostatečná, abychom tento extrémní závod zvládly. V úterý dopoledne jsem dobalila poslední věci pro sebe, haskounky Kesy s Didou a Idu, kterou jsme vezli ke Zdeňkovým rodičům, kteří jí budou až do neděle hlídat. Zdeněk přišel z práce kolem 15h, rychle si zabalil věci a už se vše nosilo do auta. Kolem půl 5 bylo vše naloženo a my mohli vyrazit. Cestou na Šediváčka jsme se zastavili u Zdeňkových rodičů a předali jim Idu a dál pokračovali směrem do Deštného v Orlických horách. Celou cestu sněžilo. Čím více jsme se blížili do hor, tím více sněhu přibývalo na silnici. "Začíná to pěkně" pomyslela jsem si při pohledu na sněhovou nadílku, která nás čekala po příjezdu k chatě Kristýně.
Martin Brzek, který s Klárou byli u Kristýny už od neděle nám a Zdeňce s Milanem drželi místo. Zdeňka s Milanem už byli také na místě a díky nim jsem byla včas zaprezentovaná. Slavnostní zahájení jsme ovšem nestihli. Ke Kristýně jsme dorazili chvilku po 20h. Zaparkovali jsme na místo vedle Zdeňky a šli se ubytovat. Na pokoji jsme byli společně se Zdeňkou a Milanem, kteří už byli zabydlení a seděli s ostatními mushery v restauraci Kristýny. Po té co jsme se se Zdeňkem ubytovali a nakrmili Kesy s Didou, jsme se přidali k ostatním a probírali nejen nástrahy zítřejší první etapy. Spát jsme šli po půlnoci. Venku stále sněží a na autech už je 10-15 cm nového sněhu.
26.1.2011 - 1. etapa 60 km
Vstali jsme kolem 7 h a šli vyvenčit psy. Kesy s Didou měli z krásného prašanu ohromnou radost. Dida skákala kolem mě a Kesy se v něm hned začala válet. Holky dostali teplou vodu a Dida porci masa a trochu škvarků, měla před sebou dlouhou cestu. Teprve pak jsme se se Zdeňkem nasnídali my a já si začala balit baťoh s povinnou výbavou pro skijöring. Start byl od 11h. První odstartovali velká spřežení, pak my na běžkách, pulka, menší spřežení a na závěr ti, kteří chtěli jet jen turistickou trať a cyklisti. Ano, kromě musherů se psími spřeženími, přijelo i poměrně dost cyklistů na sněžných kolech vedených Honzou Kopkou. My se Zdeňkou startovaly v 11.15. Dida na startu byla natěšená, jen vyběhnout. Před námi vystartovala Zdeňka Dušková s SH Bubákem a my hned za nimi. Jelikož hned po startu následuje kopec sjezdovky, rozhodla jsem se ho vyšlapat po svých a lyže si nasadit až na vrchu. Dida táhla, neboť chtěla za Bubákem a ostatními psy, kteří nás předjížděli. Když jsem byla nahoře, rychle jsem si nazula běžky a vyrazila zaostatními.
Dida táhla krásně. Trať byla projetá skútrem, ale měkká neboť stále ještě chumelila. "Alespoň budu padat do měkkého" napadlo mě, když jsem se řítila z prvního sjezdu. V tu chvíli jsme netušila, jak moc to bude pravda. První pád byl hned při prvním sjezdu, kdy se mi v čerstvém prašanu a úzké cestičce jen od pár spřežení, běžkařů a skútru, špatně brzdilo. Ovšem nebyla jsem jediná, kdo ostrou pravotočivou zatáčku při sjezdu nezvládl a zabrzdil pádem do měkkého prašanu. O kus níže na nás čekal jeden ze dvou potoků. První jsem přešla s lyžemi, na druhý jsem raději sundala lyže. To už nás míjeli i první spřežení. O něco dál nás dojel Milan Petruželka s pulkou ve které měl zapřažené SH Káču s Barčou. Dida se jich držela a tak jsme se postupně prokousávaly tratí. Občas se nám s Didou podařilo Milana předjet, jindy předjel on nás. Nakonec se ukázalo, že většinu tohoto závodu pojedeme s Milanem společně. Stoupali jsme "Bungrovkou" vzhůru, dále k Masaryčce a k první kontrole s čajem, která byla pod Šerlichem. Čaj tam podával Rajčák. Kdo chtěl, mohl si tam dát i rum, ale to jsem si netroufla. Byly jsme s Didou teprve na asi 17,5 km. Následoval první náročný sjezd, kdy jsem byla více na zemi než na běžkách a který jsem nakonec absolvovala po zadku. Pokračovali jsme dále na 20 km k Rampušákovi, který měl stanoviště na KO. Zde byla možnost se vrátit zpět ke Kristýně a jet jen 35 km. S Didou jsme pokračovala dál na spáleniště. Dojely jsme Milana a on mi popisoval trať. Trať závodu mi docela ubíhala. Dida šla dobře a hodně mi pomáhala. Hlavně do kopců. Při dalším prudkém sjezdu, který tvořil úzký koryto nám Milan ujel. Zde na mě padla první krize. Jela jsem v sedu na běžkách nebo přímo po zadku. Konečně jsem byla z úvozu pryč. Minulo nás několik spřežení. Dida byla hodná a čekala než se "vyškrábu" zpět na nohy a vyrazíme v jejich stopách. Konečně jsme sjely lesem na louky, kde byla část urolbované cesty a já mohla bruslit. Vystoupaly jsme s Didou na Pěticestí, kde byla další kontrola s čajem. Tady jsme dojely Milana. Byly jsme na 35 km a ještě 25 km měly před sebou. Následovalo asi 5 km klesání a dalších 5 km stoupání. Pak byla další kontrola a do cíle zbývalo 15 km. Pomalu se začalo stmívat a tak jsme si s Milanem vyndali čelovky. První zádrhel. Byť jsem v ní měla čerstvé baterky, čelovka svítila jako když nesvítí. Osvětlila Didu přede mnou, ale už neosvítila značky po stranách. Jela jsem proto značně pomalu, protože jsem v nejasném světle nedokázala odhadnout terén. Milan se mi začal vzdalovat až nám ujel. U zámečku, kde byla další kontrola s čajem a do cíle už zbývalo jen asi 5 km, na mě padl strach. Čelovka moc nesvítila a já poprvé odbočila špatně. Naštěstí jsem si to po pár metrech uvědomila, vrátila jsem se ke značce, kterou jsem přehlédla a pokračovala na trati. Trať vedla lesem a já s Didou jela pomalu i když ona by běžela rychleji. Konečně jsme dojely 2 spřežení. Bohužel to bylo spíše za trest. První spřežení jelo se 4 psy a svítilo na cestu sobě i spřežení, které jelo za ním, neboť druhé spřežení o 10 psech nemělo čelovku. První spřežení se zastavilo, dotázalo se druhého zda je vše O.K., rozjelo se, chvíli na to i druhé spřežení a my s Didou mohly jet za nimi. Sotva jsme se rozjely, už obě spřežení před námi stály. To se opakovalo asi každých 5 m. Dida nechápala, proč když se rozeběhne, musí zase zastavit. Asi 4x jsem zkusila spřežení před sebou předjet. Bohužel německý musher nás nechal dojet do poloviny svého 10spřežení a rozjel se. Takže jsem se musela zařadit zase za něj. Prostě mi nedovolil předjet ho i když byl značně pomalejší než já s Didou. Při představě, že takhle pojedeme až do cíle, jsem začala být pěkně vzteklá. Naštěstí nás dojela další 3 spřežení a předjela mě. Mezi nimi byla i Bára Boudová, která se snažila tohot německého mushera bez čelovky, který nás všechny brzdil předjet. Když ani ji na potřetí nepustil předjet, donutila ho zastavit a předjela ho. Využili toho další spřežení a já mezi nimi. Předjeli jsme i prvního mushera z této dvojice a dál jsme už jeli každý svým tempem. Dida pookřála a já také začala být klidnější. Konečně přišel výjezd z lesa na louku a závěrečný sjezd sjezdovkou do cíle. Cílem jsem projela vyčerpaná fyzicky i psychicky. V ten moment jsem byla rozhodnutá, že do druhé etapy nenastoupím. Dida na rozdíl ode mě byla veselá a vůbec na ní nebylo vidět, že má v nohách 60 km. Zdeněk, který na nás čekal v cíli ji odvedl k autu, kde čekala Kesy a postaral se o ní. Já se rozklepala zimou a vyčerpáním a šla se rychle do Kristýny obléci. Bylo mi hrozně a tak jsem se najedla a šla si lehnout. Zaspala jsem tak i musher meeting na druhý den. Trochu jsem pookřála, ale stejně to nebylo ono a tak holky šel vyvenčit Zdeněk a já šla opět spát.
Zdeněk, měl během našeho pobytu na trati na starost Kesy a Tinu s Pipi od Zdeňky a Milana, které nezávodily. A tak se nenudil. Nejdříve šel s Kesy a Tinou na procházku. Holky byly spolu v pohodě. S Pipi pak Zdeněk vyrazil asi na 25 km výlet na běžkách.