Leden 2011

Francie - Trophée des Montagnes 2010 - část 4

17. ledna 2011 v 20:40 | Lucka |  závody
Neděle 8.8.2010
Ráno jsme se se Zdeňkou zbudily kolem 6h a šly vyvenčit psy. Oproti včerejšímu ránu bylo tepleji. Opět to vypadalo na krásný den. Nad horami vycházelo slunce. Po snídani jsme se šli připravit na start, který měl být v půl 10. Kesy jsem dala do boudičky v karavanu a šla jsem se s Didou a Zdeňkou s Bubákem připravit do okolí startu. Měly jsme ještě čas. Opět se startovalo od nejrychlejšího s 30 sekundovými rozestupy. Zdeňka startovala v 10h a já v 10.18. Dida byla klidná a pozorovala starty ostatních psů. Teprve když se blížil náš start, začala být neklidná a chtěla už už vyběhnout. Konečně přišel náš čas a my odstartovaly.
Start i část trati po které jsme s Didou běžely byl stejný jako u první etapy. Ke změně došlo až po seběhu k první občerstvovací stanici, kde jsme včera běželi doleva vzhůru. Dnes jsme běželi doprava a stále dolu do údolí. Pak jsme začali stoupat. Dnešní etapa měla 8,5 km, ale oproti včerejší měla mírnější stoupání a občas i nějakou rovinku. Ovšem i zda byly některé úseky hodně náročné. Dida mi opět do kopců pomohla, z kopců šla u nohy a vypadala, že je v pohodě. To já měla během tratě asi 4 krize, bolely mě stehna a psychicky jsem byla na dně. Ale nevzdávala jsem se se. Konečně jsme vystoupaly dostatečně vysoko a pod námi v dálce se rýsovaly hotely Oz. Proběhly jsme potůčkem, kde se Dida napila a začali klesat do města. Konečně tu byla cílová rovinka přes městečko a cíl. Byla jsem vyřízená, ale šťastná. Dida běžela krásně a byla v pohodě.
V cíli na nás čekala Romča a odvedla nás ke stánku s občerstvením. Dida dostala kousek buchty, kterou tam pro nás měli a pár rozinek. Já vypila asi 3 šálky šťávy. Když jsem se vydýchaly, šly jsme s Didou a Romčou k autu. Tam už odpočíval Honza se Zdeňkou. Honza nám ukázal zčernalý nehet u palce. Pěkně to asi bolelo, ale Honza se tvářil statečně. Přišel Šimon zda nepůjdeme namasáž. Dobrý nápad. Vyndala jsem tedy Kesy z boudičky a dala jí k Didě na stake out. Hned se začaly provokovat. Kde berou ten elán? Vyrazili jsme tedy na masáž stehen a bylo to opravdu příjemné. Pouze Honza si místo masáže stehen nechal propíchnout a vyčistit zčernalý nehet. Zdeňka mu ho před tím zledovala, a tak Honzu "operace" moc nebolela.
Takto "osvěženi" jsme připravili věci k odpolednímu přesunu do Vaujany a šli se podívat na dětskou kategorii a podpořit Honzíka Buriana. Po doběhnutí dětské kategorie, bylo celkové vyhlášení obou etap. Honza Bielik skončil na 2. místě v juniorech, Nikola Marešová na 2. místě v juniorkách a Jirka Suchý na 1 místě v chlapech. Na začátek slušný výsledek.
Po vyhlášení jsme se přesunuli do nedalekého Vaujany, které je 1250 m n m. Parkovalo se asi 2 km za Vaujany, na louce oblklopené horami. Kromě louky tam byly ještě tenisové kurty, dětské hřiště a restaurace, jinak nic. Moc se nám tu všem líbilo. Zaparkovali jsme vedle Romči, natáhli stake outy, já pomohla Honzovi postavit stan, který jsem jim přivezla a po té co jsme se trochu zabydleli, jsem se šla s Kesy a Didou projít po okolí. Došly jsme k nedaleké řece, kde se holky trochu smočily a šly zpět. Pomalu se začalo stmívat a ochlazovat. Seděli jsme venku (já, Zdeňka, její táta, Romča s Honzou), ochutnávali jsme zde zakoupené víno s kozím sýrem a povídali. Na chvíli se u nás zastavili Šimon s Karolínou. Kolem půl 12 jsem dala holky do boudičky a šla spát. Vždyť zítra nás čekají 2 etapy, sice krátké, ale určitě opět v náročném terénu.