Září 2010

Francie - Trophée des Montagnes 2010 - část 3

2. září 2010 v 23:11 | Lucka |  závody
Došly jsme se Zdeňkou na start. Jelikož se startovalo "ve vlnách", byli jsme rozděleni do několika sekcí po 30 závodnících. Já se Zdeňkou startovala ve 3. vlně. Honza jelikož měl nižší startovní číslo než my, startoval ve 2. vlně. Za námi startovali ještě 2 vlny. Starty vln byly po minutě. Divácky to bylo atraktivní, zvláště i proto, že dav závodníků po startu běžel ulicí Oz. Nervozita rostla, start se blížil. Stála jsem s Didou ve své sekci. Zdeňka s Bubákem stáli kousek od nás. Dida si dění kolem prohlížela se zájmem. Bylo to pro ní poprvné, co byla uprostřed něčeho podobného. Tolik psů, lidí, řevu. Někteří psi štěkali a jinak doráželi, jiní byli klidní a čekali až budou moci vyběhnout. Dida stála klidně, ale bylo na ní vidět, že je napnutá a že už chce také běže. Náš start se blížil. Odstartovala vlna před námi a my se všichni posunuli blíže ke startu. 5-4-3-2-1-Go zakřičel starter a my vyběhli. Dida běžela krásně. Bohužel chvilku po startu se na uzké cestě po Didě ohnal pes, běžící kolem nás. Dida vykňukla a znejistila. Zastavila se. "Didu, pojď, to je dobré, nic se neděje" chlácholila jsem jí a tak se znovu rozběhla. Jakmile nás však minul nějaký pes (a těch pár minut po startu nebylo zrovna málo), Dida se po nich otáčela, uhybala do stran, jančila. Jednou se dokonce zamotala do vodítka jiného psa, jak před ním chtěla uskočit. Soupeřce jsem se omluvila za zdražení, než se nám psy podařilo rozmotat. Naštěstí jsme už byly s Didou na sjezdovce, která byla do kopce a široká a kde se startovní pole rozptýlilo. Dida znovu získala jistotu a zklidnila se. Když nás na trati tu a tam někdo předběhla, už tolik neuhýbala do strany či se po něm neotáčila. Nasadila své tempo a běžela. Trať vedla po cestě, kterou jsme si ráno s ostatními procházeli. Asi po 800 m začala klesat do údolí a stále klesala a klesala. "Páni, to bude pěkné stoupání" napadlo mě, když jsme běželi hluboko pod úrovní Oz. Jelikož klesání bylo prudké, vedla jsem Didu u nohy resp. "za paty". Dida to naštěstí rychle pochopila díky průpravě, kterou měla na Krušnohorském DT. Běžela vedle mě a udržovala tempo se mnou. V jednom místě byla tzv. "dog free zona" což znamená, že zde se mohl pustit pes z vodítka. Já s husky si to dovolit nemohu a tak jsme dál běžely s Didou hezky u nohy. Konec zony byl označen cedulí "dog free zona finish". Zde si všichni museli chytit své psy a opět si je připnout na vodítko. O něco dál byla občerstvovací stanice pro nás i psy. My dostali šálek s vodou a psi se mohli osvěžit ve vaničce. Odtud začalo po zhruba 3 kilometrovém klesání do údolí asi 4 kilometrové stoupání. Dida běžela krásně. Táhla jak divá a hodně mi tak do kopce, který byl dost prudký, pomohla. Měla jsem radost z toho, že se nám daří předcházet závodníky, kteří nás z kopce předběhli. Je pravda, že zde šli, ale my jsme šly s Didou rychleji. Konečně jsme byli nahoře. V lese se už docela setmělo. Někteří závodníci měli čelovku. Já ne. Naštěstí mi ti co běželi za mnou i přede mnou trať dostatečně osvětlili a já tak s Didou mohla seběhnou poslední prudší klesání. Posledních pár metrů po sjezdovce a byl tu cíl. Byla jsem naším výkonem, hlavně Didiným velmi spokojená. Trať měla asi 7,5 km a v náročném převýšení jsem jí s Didou zvládla za 1:16:21. Po první etapě jsme s Didou byly 98 ze 140 závodníků. Krásný výsledek, alespoň pro nás. Odvedla jsem Didu na stake out, kde už Honza se Zdeňkou probírali zážitky z tratě. Vyndala jsem z boudičky Kesy, která tam byla hodná a Dida ji přivítala, jako by se neviděly kdoví jak dlouho. Holky dostali najíst a my seděli a povídali. Kolem půl 11 jsme postupně všichni šli spát. Zítra ráno nás čeká další etapa.