Francie - Trophée des Montagnes 2010 - část 2

31. srpna 2010 v 0:33 | Lucka |  závody

7.8.2010 sobota Ráno mě i ostatní zbudila Pipi, která už chtěla jít ven. Zdeňka vstala a odvedla oba své psy na stake out. Nedalo mi to a vstala jsem také, holky šly ven ochotně. Romča s Honzikem ještě chvíli polehávali, ale nakonec vstali i oni, aby vyvenčili Lentilku a Snickyho. Venku bylo chladno. Místo, kde jsmestáníparkovali bylo ještě ve stínu okolních vrcholů hor a Zdenčin táta, který již byl také vzhůru, odhadoval teplotu na 5 stupňů nad nulou. Naštěstí, jak se postupně mezi vrcholi dostávaly paprsky slunce, vzduch se oteploval a nakonec jsme mohli sundat bundy a kalhoty vyměnit za kraťasy. Ale to bylo až kolem poledního. Po snídani jsme se s Romčou šly podívat po zdejších krámcích. V suvenýrech jsem Idě koupila plyšového huskyho se šálou. Když jsme se vrátili, akorát kolem procházel veterinář Michael se svými pomocníky a kontroloval psy.

Po chvíli došel k našemu "stání". V ruce měl čtečku, aby zkontroloval správnojá a holkyst čipů na psech. Já měla na závod nahlášenou pouze Didu, ale chtěla jsem na některou kratší etapu vzít i Kesy a tak jsem jí dodatečně nahlásila. Nebyl s tím problém. Veterinář si poznamenal její údaje, zkontroloval pas a čip a já tak mohla na některou z etap místo Didy vzít Kesy. Skvělé. Když jsme měli všichni zkontrolované psy, dostali jsme od veterináře potvrzení a s ním jsme se mohli jít zaprezentovat. Šli jsme tam společně se Zdeňkou a Honzou. Po prezentaci jsOzme měli až do večera volno. Děti startovaly až v půl šesté a my až ve 20 h. Jelikož psi začali na stake outu dělat lumpárny, zláště Pipi, rozhodli jsme se vzít hafany na procházku. Šli jsme všichni (já, Zdeňka, její táta, Romča, Honza a naše 6ti člená smečka) a prošli si tak část večerní etapy.

Po návratu z procházky jsme si já a Zdeňka s tátou sbalili pár věcí a spmezistaniceolečně s Honzou Burianem a jeho rodinou jsme vyrazili ke stanici lanovky. Kesy s Didou šly se mnou, stejně jako Pipi, Bubák a Burianovic Dora s Plutem. Po zakoupení jízdenky, jsme došli k vedlejší stanici lanovky a postupně nastoupili do kabinek.

Vyjeli jsme na L´Alpette (2050 m n m). Nejdříve jela Zdeňka s tátou a s Bubákem a Pipi, pak jsem jela já s holkama a Honzíkem a nakonec jel Honza se zbytkem své rodiny. Na konečné lanovky jsme si udělali pár fotek a čekali až pojede lanovka tzv. tramvaj na další vrchol Dome des PetitestramvajRousses (2810 m n m). Tato lanovka je pro 160 os. Když jsem se snažila zapozovat s holkama před jezírkem během čekání na "tramvaj", Dida se mi vyvlíkla z obojku a odběhla. Pár vteřin stála asi metr až dva ode mně na volno. Naštěstí se zrovna nikde nic zajímavého nemihlo a tak se mi jí podařilo bez problémů přivolat a nasadit jí znovu obojek. Možná i díky tomu, že Kesy jsem měla stDome des Petites roussesále na vodítku, Dida se od nás moc nevzdálila. Pár šedivých vlasů mi během těch vteřin přibylo. Ještě, že se tam poblíž neobjevil svišť, jehož pískání jsme občas na horských loukách slyšeli a někteří šťastlivci ho i zahlédli. (Já mezi nimi nebyla ;o() Do odjezdu lanovky zbývalo ještě asi 10 min. Kabina lanovky byla opravdu velká. Kesy

s Didou, do ní stejně jako ostatní psi nastoupily bez problémů a po doledovcové jezírkobu několika minutové cesty vzhůru, byly klidné. Kesy už lanovkou jela několikrát a to i při minulé Montaně před 8 lety. Pro Didu to byla nová zkušenost, ale když viděla, že Kesy to zvládá bez problémů, tak i ona byla klidná. Kochali jsme se výhledem z lanovky. Byplyšák pro Idu na výletěli jsme opravdu ve značné výšce. Zavěrečné drcnutí a byli jsme na místě. Hurá ven. Počasí nám přálo a tak se nám naskytla úžasná panoramata okolních vrcholů. Na některých byl ještě sníh. Dokonce i zde bylo několik sněhových polí a to se moc líbilo

holkám. A nejen jim. Dida ho začala lízat a Kesy se v něm vyválela. Když jsem si s ostatními pořídila dostatek fotek, vydala se naše skupinka po cestě na průzkum okolí. Po cestě jsme slezli do menšího údolí, kde bylo několik ledovcových jezírek a u některých byla sněhová pole. Mezi kamením,ledové polekvetli zvonky a pár další skalniček. To vše doprovázely vrcholky okolních hor, slunce a modrá obloha bez mráčků.

Nedaleko jezírka jsme si na chvíli sedli, abychom si užili tu nádheru. Zdeňka s tátou se pomalu vrátili zpět k lanovce a já s Buriany obešla ledovcové jezírko. TrocKesy a Didahu jsem trnula hrůzou při překonání sněhového pole, protože končilo pode mnou vodní hladinou. Holky se držely vyšlapané cestičky a tak jsme to všichni zvládli bez úhony. Pomalu jsme se i my vrátili ke stanici lanovky sjeli zpět dolů do Oz. Bylo asi půl 4 když jsme se vrátili. Kesy s Didou jsem dala k ostatním na stake out. Blížilna sněhuse start dětské kategorie v které startoval Honza Burian a tak jsme mu šli fandit. V půl 6 to vypuklo. Nejdříve běžely děti do 6 let a pak děti od 7 do 14 let. Honzík běžel v kategorii starších a měl tam silné soupeře. Honzík se držel a doběhl ve své kategorii jako druhý. Po dokončení dětské kategorie jsme měli meeting. O trati jsme se toho moc nedozvěděli. Nikdo z českého týmu neuměl francouzky a organizátoři zase neuměli moc anglicky či německy. Čas se posunul a start první etapy ve 20 h se ryclanovkahle blížil. Já, Zdeňka a Honza jsme se šli převléci a rozklusat. Zdeňka při rozklusání potkala známou ze Šediváčku - Uršulu, která je z Německa a dala se s ní do řeči. Kesy jsem dala do boudičky a vzala si Didu. Počkala na Zdeňku, která si vzala Bubáka a společně jsme šly na start, který byl uprostřed Oz. Zdenčin táta si vzal Pipi a šel na opačnou stranu, aby nejančila.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama