Krušnohorský DT aneb trek Českým středohořím - 2

5. května 2010 v 11:15 | Lucie |  dogtreking
Petra a WulfikRáno jsme se zbudily s Petrou kolem páté hodiny a začaly balit věci. Dida s Wulfikem se protáhli, zívli si a netrpělivě čekali až konečně opět vyrazíme na trať. Oba vypadali spokojeně, za to nám s Petrou chvíli trvalo než jsem se rozhýbaly. Má ramena úpěla pod baťohem, Petře zase protestovala chodidla. Kolem šesté jsme konečně vyrazili. Dida s Wulfikem krásně táhli. Šlo se po silnici do Verneřic. Zde jsme si mohli vybrat, zda jít po staré železnici přes pastviny, kde se pásly krávy nebo zda jít po silnici. S Péťou jsme zvolily variantu
po silnici podél pastvin, kde se pásla stáda krav. Došli jsme až do Lovečkovic, kde jsem v místním krámku nakoupila pití a pokračovali jsme k nedaleké kontrole č. 3
Dida a Wulfik
Byl opět krásný slunečný den a všude vládl klid. Panoramata byla nádherná. Dida šla krásně a tak jsem si to pořádně užívala. Petra šla statečně, ale bylo na ní vidět, že puchýře na nohou jí dost trápí, ale statečně šla dál.
Mauzoleum
 Šly jsme po zelené lesní cestou k Horní Vysoké, přestoupání na Sedlos Mauzoleum na Sedlo, kde byla poslední kontrola. Vylezení na Sedlo mi připadalo, jak výstup na Mont Everest. Kopec dá-li se to tak nazvat, přidával na sklonu a na vrchol se šlo už skoro kolmo. Dida byla táhla celou dobu a hrozně moc mi pomohla. Nebýt jí a trekových holí nevím jak bych to zvládla. Konečně jsem byly s Didou na vrcholu a za námi vylezla i Péťa s Wulfikem.



Kontrola č. 4 byla zdárně a zaslouženě dobyta hektolitry potu. Za odměnu po náročném výstupu nám byl nádherný výhled do okolí. Udělala jsem si s Didou pár vrcholových snímků. Po několikaminutovém odpočinku jsme vyrazily s Petrou dál.Dida na Sedle(Dida se už naučila   odpočívat. Kdykoliv jsme zastavily, lehla si a spala. Byla však ihned připravená opět vyrazit.) Čekal nás náročný sestup. Nejdříve jsme musely i se psy překonat skalní římsu. Pod námi byla prudká stráň, před námi pouze několik centimetrů široká římsa a skála. Měla jsem strach, zda to s Didou zvládneme. Petra s Wulfikem šli před námi.  
"Didu čekej" řekvýhled ze Sedlala jsem Didě, která si sedla vedle mě. Dida se na mě podívala, jakoby říkala "Věřím ti, ty mě odtud dostaneš". Byla klidná a to mi dodalo odvahu, nesměla jsem udělat žádnou chybu. Petra s Wulfikem zdárně zvládliprvní část.vrcholové foto s Didou
Vykročila jsem. Po prvních dvou krocích jsem pobídla Didu slovy "Za paty". Dida šla za mnou, čumákem se dotýkala mé nohy. Šla pomalu, krok za krokem po římse za mnou. Nechtěla mě předejít, nebrzdila, nejančila. Byla úžasná. První římsu jsme spolu zdárně překonaly. Následovala ještě jedna nebo dvě. I ty jsme zvládly bez problémů. Chválila jsem Didu a ona mě sledovala těma svýma hnědýma očima.Péťa čeká na odvoz
Konečně byl skalnatý úsek za námi a zbýval pouze prudký sestup. Petra šla celou dobu po špičkách, neboť na paty nemohla ani došlápnout. Wulfik se snažil jít vedle ní a tak pomalu, ale jistě klesali za námi. "Didu za paty" upozornila jsem Didu několikrát, když se snažila mě předejít. "Didu za paty", Dida se stáhla za mě a pokračovala za mnou. Konečně jsme stály pod kopcem. Zvládli jsme to. Byl to skvělý a trochu neskutečný pocit. Dál jsme pokračovaly mírným klesáním lesem k silnici, která vedla do Horního Týnce. Petra se cestou rozhodla dál nepokračovat a tak se naše cesty v Horním Týnci rozdělily. Petra si zavolala pro sebe a Wulfika odvoz a já s Didou pokračovala dál přes Kalich do Třebušína.
V Třebušíně se nás sešlo více v místní hospůdce. Sedla jsem si s Didou k ostatním trekařům na zahrádku. Dida dostala vodu a kus chleba, který jsem měla ke klobásce. Zatímco jsem jedla, tak odpočívala. Dozvěděla jsem se, že tento úsek trati máme společný s midaři. "Že bychom potkali Hrobnici, Romču či Monču?" napadlo mě. Bylo by to fajn, potkat známé tváře. Nevyšlo to. Asi po půlhodinové pauze jsme s Didou pokračovaly dál.
Celá trať byla složená z výstupů na jednotlivé kopce a z jejich sestupů a znova nahoru a zase dolu. I teď nás čekal výstup na Trojhoru, sestup do Staňkovic, výstup na Dlouhý vrch a klesání do Žitenice. Žádný výstup během celé trati nedosáhl náročnosti výstupu na Sedlo.
výhled z Dlouhého vrchu
V Žitenicích jsem si musela dát pauzu neboť mi vystřelovala nepříjemná bolest v levém rameni a myslela jsem si že baťoh už dál nikam nedonesu. Do cíle nám zbývalo už jen 7,5 km. To už je krásný, ovšem pokud vás netlačí baťoh a nohy nezačínají protestovat. Bylo čtvrt na osm a za chvíli se začne stmívat. Nedalo se nic dělat, musela jsem s Didou vyrazit. Chtěla jsem za světla projít Litoměřicemi, které byly vzdálené pouhé 3 km. Šly jsme s Didou po modré přes pole, kolem chatiček, když se nám modrá ztratila. Naštěstí jsme potkaly pani venčící 2 samojedky. Daly jsme se spolu do řeči a ona mě navedla kudy se dostanu až na Horní nádraží v Litoměřicích. Začalo se stmívat. Konečně jsme s Didou prošly náměstím a přešly most přes Labe. Znejistila jsem. Vůbec jsem si nevybavila cestu, kudy jsme k mostu s Péťou včera ráno přišly. Naštěstí u průmyslové zóny nás došel jeden dogtrekař a tak nás převedl kolem golfového hřiště k aleji vedoucí ke kempu Kréta. Tady jsme se s Didou odpojily neboť Dida přidala do kroku. Cítila, že už je blízko. Byla tma, svítil pouze měsíc, ale čelovku jsem si nevyndala. Nebyla potřeba. Dida táhla jako, kdyby neměla v nohách skoro 100 km za dva dny. Chtěla domů do své boudičky, chtěla ke Kesy. Nebrzdila jsem jí a tak jsme poslední kilometr prošly velmi svižným tempem. Cíl. My jsme to zvládly.
neděle - Honza a fousci
Venku na zahrádce nás přivítali ostatní mezi nimiž byli již došlí Roman H., Tomáš H., Péťa,
Zeťourci, kteří šli mid a Tonda Bielik s Andrejkou, kteří šli "kočárkovou". Nahlásily jsme se s Didou u organizátorů, kteří nám ve 21.15h stopli čas. Nebyl čas napovídání, musely jsme s Didou jít pozdravit Kesy. To bylo vítání. Kesy vrtěla ocasem, když nás zahlídla a šla k nám, co jí vodítko dovolilo. Hned se s Didou očuchaly a Kesy mě olízala. Stále vrtěla ocasem stejně jako Dida. Byly jsme zase všechny pohromadě. Dala jsem Didě večeři. Kesy dostala večeři dříve od Tomáše, který se o ní stejně jako Monča během mé nepřítomnosti staral. Dida si s chutí skočila do boudičky, ani jsem jí nemusela moc pobízet. S Kesy to bylo horší neboť předchozí noc spala v autě, kde bylo větší pohodlí a tak trošku protestovala. Nakonec si do boudy zalezla a stočila se tam jako Dida do klubíčka.
Já vyrazila za ostatníma na zahrádku, abychom se podělili o zážitky. Mezitím dorazila Monča s Romanou a Hrobnice s Láďou Brožem. Seděli jsme a povídali a povídali. Kolem půlnoci jsme se rozešli spát. Když jsme se zvedali ze židlí a ploužilinedělní siesta se k autům, tak na nás musel být zajímavý pohled.
Noc byla klidná a já se zbudila kupodivu do klidného tábora. Venku už svítilo slunce, ale nikde ani noha. Žádný shon, žádné štěkání natěšených psů. Všichni ještě lenošili ve stanech či autech. Vstala jsem a šla jsem vyvenčit holky. Kesy s Didou byly natěšené, že někam jdou. Na Didě nebylo vidět, že někde byla, protože sršela elánem, jen se někam rozběhnout. Na rozdíl ode mě. Uvázala jsem holky a šla se nasnídat k Romaně do obyťáku. Kolem 10 h bylo vyhlášení na které jsem vzala Kesy s Didou. Po vyhlášení se některým ještě nechtělo jet domů, neboť byl krásný den. Dala jsem holky odpočívat do auta a šla za ostatními.

Seděli před Láďovým karavanem a kecali. Kdo? Přece parta, která nezkazí žádnou zábavu: Hrobnice, Láďa, Romča s Honzou, Monča a Péťa s Tomášem. Kolem pobíhala Anďa, která měla spoustu elánu, narozdíl od nás ostatních. I když zase tak zlé to s námi nebylo.

Asi kolem 13 h jsem vyrazila domů, vždyť tam na nás čekala Ida se Zdeňkem.

Více fotek z Krušnohorského DT naleznete na: http://anderka.rajce.idnes.cz/Krusnohorsky_dogtrek/
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Hrobníci Hrobníci | 6. května 2010 v 12:58 | Reagovat

Hezké zážitky hezky napsané. Stejně je ale lepší, když se jde nejmíň ve dvou a ne sám. Zdravím taky holky a Zdeňka

2 Kyselka Kyselka | 6. května 2010 v 18:24 | Reagovat

To máš pravdu, ne nadarmo se říká "ve dvou se to lépe táhne" ;o)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama