Krušnohorský DT aneb trek Českým středohořím - 1

29. dubna 2010 v 14:50 | Lucka |  dogtreking
fenky Šárky M
A bylo to tu, šla jsem s Didou její první longový dogtrek. Původně jsme na tenhle trek měli jet společně se Zdeňkem, Kesy a Didou. Idu měli hlídat Zdeňkovi rodiči. Bohužel ve středu večer Ida měla teplotu a v noci se budila rýmou, kterou jsem jí musela odsávat. Ráno měla rýmou plný nos a oči. Jeden z nás musel zůstat doma a postarat se o Idu. Během dopoledne jsem zabalila věci pro sebe a Kesy s Didou. Odpoledne, když se Zdeněk vrátil domu a šel nás s Idou vyprovodit k brance, jsem s holkami vyrazila vstříc novým dobrodružstvím. Jely jsme do Terezína, kde byl základní tábor Krušnohorského dogtreku, který tentokrát vedl Českým středohořím.
Byl čtvrtek 22.4.2010. Přijela jsem kolem osmé, vyvenčila Kesy s Didou a dala jim večeři. Pak jsem se šla podívat za ostatními do restaurace. Bylo tu pár známých Péťa Davidová s Tomášem Haladou, Roman Habásko aPetra a Jana Martin Škoda, Monča Černá a pár dalších. Zbytek trekařů měl dorazit až zítra na mid. Kolem deváté hodiny Zuzka Junková udělala mítink nás longařů a seznámila nás se záludnostmi tratě. S Mončou jsem si domluvila hlídání Kesy, která byla po operaci packy a tak nemohla s námi na trať dlouhou 98 km ještě jít. Monča šla tentokrát jen mid a tak v pátek zůstala v táboře a mohla se tak postarat o psy kteří nešli na trať.Kolem jedenácté jsem holky vyvenčila a šla spát. V zimním spacáku mi bylo pěkné teplo.

Pátek 23.4.2010 ráno - zbudila jsem se asi v půl sedmé. Byl už krásný sluneční den a v kempu bylo živo, jak se všichni připravovali na start. Vstala jsem a šla vyvenčit Kesy s Didou. Vzala jsem si je pouze na vodítka a po pár krocích litovala, že jsem si nevzala i pás. Obě táhly jak divé. Všechno si musely hned očichat - nová místa, nové psi. Když se obě vyvenčily, vrátily jsme se k autu, kde dostaly vodu s masovou konzervou. Nasnídala jsem se, dobalila poslední věci asi do 12 kg těžkého baťohu a šla za Péťou doladit poslední vstoupáníěci. Najednou bylo to tu - osmá hodina odbila a první závodníci vyrazili na trať. Vzala jsem si pás, Dida dostala postroj a začala jančit. Už tak moc chtěla vyrazit na trať, že skákala ze mě na Kesy a obráceně. Byla jak na pérkách. I na Kesy bylo vidět nadšení a touha jít také. Připnula jsem si tedy Didu k pásu, rozloučila se s Kesy a vyrazila na start, kde už byla připravená Péťa s Wulfikem. V 8.15 jsme společně vyrazily na trať dlouhou 98 km. Ještě s námi šla Jana se svou fenkou německého ovčáka, která nám po několika kilometrech utekla. Chvíli s námi šla i Šárka Mikolášková se svou 6ti členou smečkou haskounek s baťůžky. Z kempu jsme prošly jsme alejí, která vedla kolem terezínských hradem. Dále jsme šly kolem golfového hřiště a přes most do Litoměřic. Přešly jsme Litoměřice a po červené jsme se vydaly na Skalici. Dida táhla od začátku a šla s velkou chutí.

Občas si někde něco očuchala. Když jsme míjely potok, šla se do něj napít a trochu i ochladit. Byl slunečný den s modrou oblohou a začalo být teplo. Kilometry rychle ubývaly.Trasa vedla převážně po lesních cestách, občas kamenitých či asfaltu. Toho ale naštěstí nebylo moc. Trať byla dosti kopcovitá, ale za odměnu po náročných výstupech nám byly krásná panoramata okolí. Dida měla spoustu elánu a do kopců mě krásně vytáhla. Připadala jsem si jak na vleku. Z kopce to bylo náročnější, ale Dida je učenlivá a tak spanoramatae brzy naučila povel "Za paty". Dida při něm musí jít vedle nebo ještě lépe za mnou a hlavně nesmí táhnout. Občas mě sice chtěla předejít a tak jsem si jí musela za vodítko stáhnout. Ale častým tréninkem během cesty se v tomto povelu zlepšovala a zlepšovala. Po rovinách a do kopců šla svým tempem - svižným tahem. Cestou jsme občas někoho došly občas někdo došel nás. Na 25 km byla kontrola a také první hospoda, kde jsme si s Péťou daly polévku a džus.

Dida s Wulfikem si zalezli vedle nás do stínu a odpočívali. Konečně si Dida na chvilku lehla. Na předchozích zastávkách očuchávala nebo dorážela s Wulfikem. Oba měli elánu na rozdávání. Po asi půlhodinové pauze a telefonické kontrole s Mončou, která mi hlídala v táboře Kesy a domů, jsme s Péťou vyrazily dál. Jakmile Dida viděla, že vstávám, už stála taky a pobíhala okolo mě celá natěšená už už vyrazit. Šlo se přes Trpasličí kameny (bylo tam jen pár malých kamínků), Čeřeniště, Proboštov do Zubrnice. Dále přes louku, kde bylo horší značení Dida s Wulfikem krásně táhly a hodně nám tak pomohli. Baťoh na zádech pomalu těžkl, ramena mi začaly pomalu protestovat a na nohách se občas udělal nějaký ten puchýř.
Péťa skáče přes potok
 Zvláště Petru puchýře zlobily. Šly jsme ale statečně dál. Došly jsme do Homole u Panny a sedly jsme si tam na zahrádku. Daly jsme si klobásku s džusem. Dida s Wulfikem dostali vodu, lehli si podél plotu u kterého byli uvázáni a odpočívali. Po krátké pauze jsme opět všichni vyrazily přes Zubrnici na Bukovou horu. Do Zubrnice jsme došly už za šera a tak na řadu přišly čelovky. Začalo 5 km dlouhé stoupání na Bukovu horu. Na jejím vrcholu byl vysílač, který byl vidět snad ze všech stran kopce. Jednu chvíli vypadl tak blízko a za další zatáčkou se nám vzdálil neznámo kam. Bylo to náročných 5 km. Dida se snažila a hodně mi pomáhala. Táhla stejně dobře jako na začátku a to už měla v nohách 45 km. Trekové hole mi také dost pomohly. Konečně jsme byly na vrcholu. Sešly jsme půl kilometru pod vrchol, kde byla kontrola č. 2. Bylo asi 22 h a tak jsme se rozhodovaly zda jít dál či zabivakovat.
Dida a Wulfik
Čekalo nás asi 10 km po silnici, kde to s možností bivaku nevypadalo moc slibně. Za to tady kousek od kontroly se rozprostíral krásný les, jenž budil dojem ideálního útočiště. Nakonec jsme se rozhodly zde zabivakovat. Našly jsme si krásný plácek v lese kousek od cesty, vyčistily ho od klacíků a na spadané bukové listí daly karimatky se spacáky. Dida i Wulfik byli s vybraným místem spokojení a hned otestovali ležení ve spadaném listí. Nic nenamítali. Náhle si Dida sedla a upřeně sledovala tmu před sebou. Někde před námi se prostírala kontrola a zrovna u ní někdo stál a svítil si čelovkou. Didě to přišlo podezřelé a tak na sebe upozornila "BAF",bivak "BAF". Světlo se nehýbalo a tak Dida pokračovala v "bafání". Neštěkala, nebylo to žádné typické "Haf, haf", ale opravdu to bylo "Baf, baf". Teprve když světlo zmizelo, Dida se

uklidnila, stočila se do klubíčka a poprvé spala venku přivázaná ke stromu, kousek od mého spacáku. Nad námi byla modročerná obloha plná hvězd. Spalo se krásně.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama