Český Kostelece - svatba díl 1.

25. října 2009 v 22:16 | Lucka |  závody
Byl čtvrtek 15.10.2009, Zdeněk měl dovolenou a já vyrazila s Didou na koloběžce ještě trochu potrénovat před víkendovým závodem. Kesy a Ida zůstaly doma. Bylo po dešti a cesta byla mokrá, místy pokrytá mokrým listím. Dida byla natěšená, že poběží a tak jsme se od domova řítily pro mě závratnou rychlostí. Naštěstí koloběžka po změně brzd na kotoučové je spolehlivá a dobře brzdí. Užívala jsem si naši rychlou jízdu. Ujely jsme asi kilometr, když jsme se dostaly s Didou na silnice. Dida zahnula na chodník a já jela vedle po silnici. Blížilo se zábradlí a já se musela rozhodnout, buď pojedu za Didou po chodníku nebo pojedeme po silnici. Rozhodla jsem se přejet na chodník. Bohužel jsem to v té rychlosti nezvládla. Chodník je výš než silnice a přední kolo se mi tak sesmeklo při nájezdu na něj. Dida stále udržovala tempo, já ztratila balanc, odhodila jsem koloběžku a ocitla se na zemi. Dida se lekla, ale stále běžela a tak jsem za ní jela asi metr po břiše, neboť jsem jí měla přichycenou na pásu. "Dido stůj, stůj" volala jsem na Didu. Dida se otočila a zastavila, koukala na mě a nechápala proč se válím na břiše a neběžíme? Bylo to rychlé a trvalo to jen pár vteřin, mě to přišlo, ale jako věčnost.
Zkusila jsem vstát, bolela mě kolena a dlaně. Ještě že jsem si vzala teplé rukavice. A to jen proto, že zrovna ten den byla docela zima. Postavila jsem se na koloběžku a Dida zabrala. Ujely jsme asi pět metrů a já zjistila, že takhle to dál nepůjde. Nemohla jsem na levé noze stát, bolela jak čert. Nedalo se nic dělat, musely jsme se vrátit. Dida byla překvapená ze změny směru a tempa. Konečně jsme byly doma. Dida se běžela přivítat s Kesy, která na ni čekala na zahradě a já se odpajdala domu. Teprve tam jsem zjistila, že mám odřená obě kolena a levé začalo pěkně natékat. "Toto to pěkně začíná. Snad to bude do soboty dobré, abych mohla závodit" pomyslela jsem si, když jsem si čistila ránu.
Následovalo balení a příprava věcí na večerní odjezd. Noha nepřestávala bolet. Kolem 19 h bylo vše naloženo v autě. Mohli jsme se Zdeňkem, Idou, Kesy a Didou vyrazit směrem k Červenému Kostelci. Cesta probíhala klidně i Barrandovský most jsme projeli docela plynule. Kousek za Hradcem jsme natankovali a pokračovali dál. Asi v půl desáté večer jsme přijeli do kempu Brodský. Tam už na nás čekal Roman, aby nám ukázal, kde budeme o víkendu bydlet s ostatními. Zdeněk vyvenčil a nakrmil holky, já se postarala o Idu. Když bylo vše hotovo, vyrazily jsme za ostatními do hospůdky. Ida se vezla v Croozru a já se za klukama belhala tempem šneka. Ach jo. V hospůdce moc lidí nebylo a tak jsme si sedli k Romanovi a pár dalším lidem. Idu jsme zaparkovali ve vozíčku vedle nás. Ida se kolem sebe rozhlížela a nejvíce se jí líbilo malé štěně huskyho, kterého jsme jí dali na chvilku do vozíčku. Chvíli se navzájem prohlížely, Ida po něm začala natahovat ručičky a smála se. Štěně jí olízlo a chtělo si s ní hrát. "Že by nová hračka?"
Konečně dorazila Petra Davidová s Tomášem a Hrobnice. Tak se sedělo a povídalo. Jana asi na hodinu zmizela telefonovat. Ida spala ve vozíčku a vůbec si nevšímala toho, co se kolem ní děje. Kolem jedné jsme vyvenčily holky a šly spát. Čekal nás náročný den. Romanova a Bářina svatba.

Pátek. Zbudila jsem se kolem šesté a nechtěla jsem věřit svým očím. Na okolních chatkách a na trávě byl sníh. "Já snad spím?" ne byla to pravda a sníh zůstal i o hodinu později, kdy se začali budit ostatní. Dokonce i pěkně chumelilo. S kolenem jsem moc hýbat nemohla a bylo pěkně oteklé. Zdeněk vyvenčil Kesy s Didou a já se postarala o Idu, která celou noc krásně prospala. Společně jsme posnídali - my se Zdeňkem, Roman, Petra s Tomášem. Dorazila i Jana. Zbývalo se hodit do "gala" a vyrazit směr Vrchlabí, kde na Romana už čekala jeho nevěsta. Bylo zvláštní vidět své musherské kamarády v obleku či v sukni. Přeci jen to není běžné oblečení, které by si člověk bral sebou na závody.
Kolem 10 h jsme vyrazili. My jeli se Zdeňkem a Idou Fialkou. A s námi jely i Kesy s Didou. Ostatní nechali psy v kempu a Tomáš je hlídal. S Romanem pak jela Petra a Jana, které šly novomanželům za svědky. Jelikož cesta ubíhala rychle i občasné sněžení, dorazily jsme do Vrchlabí brzo a tak jsme se všichni zastavili na benzince a dali si tam ranní kávičku.

Byl čas vyrazit. Zdeňka jsme vysadili před domem, kde na něj čekala Bára neboť jí měl odvézt a my pokračovali ke klášteru. Kupodivu řídit jsem mohla, přeci jen spojku jsem nemusela používat moc často.
Všichni svatební hosté se už sešly v klášteře a čekalo se jen na Báru.
A je to tady, zazní první tóny, Romana přivádí k oltáři jeho maminka, následují svědci Jana s Petrou a za nimi Bářina sestra a další hosté. Nakonec přichází nevěsta, kterou vede Zdeněk. Báře to opravdu sluší. Obřad proběhne v klidu za občasného zakňourání Idy, která vše pozoruje z autosedačky zatímco se snažím něco vyfotit.
Po obřadu ještě následuje nezbytné focení a pak se všichni přesouváme společně do nedaleké restaurace na oběd.
Zde následuje tradiční rozbíjení střepů, přípitek a krmení novomanželů navzájem jednou lžící. Linda (Bářina sestra) připraví hrací koutek pro děti a tak si Ida hraje s Bářiným synovcemTadeášem, kterému je sedm měsíců, ale je skoro stejně velký jako Ida. Děcka se prohlíží a komunikují spolu. Škoda, že nikdo té jejich řeči nerozumí. To bychom se asi dozvěděli věci.
Po té následuje hlavní chod dle vlastního výběru. Jídlo bylo výborné a den plynul v příjemné slavnostní atmosféře. Po obědě si skoro všichni dali kávičku a k ní výborný svatební dort.

Kolem 15 h jsme všichni vyrazili zpět ke kempu. S námi jela Jana s Petrou a s Romanem jela Bára a její dvě kamarádky. Večer dorazila Linda s Jardou a Tadeášem a obloženými mísami na večerní oslavu v kempu.
Po příjezdu do kempu se Zdeněk šel projít s Kesy a Didou. Nakrmila jsem Idu a nechala ji hrát si s Tadeášem. Po příchodu Zdeňka a holek jsem se šla zaprezentovat. Ranní sněžení se změnilo na večerní déšť a tak všechen sníh se změnil v bahno a louže. Stále jsem doufala, že koleno se umoudří a já budu moci zítra startovat. Jelikož Ida usnula, museli jsme se se Zdeňkem střídat v hlídání. A tak kolem osmé odešel Zdeněk s ostatními do hospůdky oslavit novomanžele a popovídat s dalšími mushery. Já dala holkám najíst a relaxovala. Vyvenčila holky a relaxovala. Ida celou dobu krásně spala. Kolem jedenácté přišel Zdeněk a tak jsme se vyměnili a já šla za ostatními. I když už byla pozdní hodina, v hospůdce bylo stále pěkně života a tak se povídalo a povídalo. Kolem jedné jsem odešla spát.
POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ!!!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Barbora Barbora | E-mail | Web | 26. října 2009 v 15:33 | Reagovat

Krásně napsané! Mé velké díky patří zejména Zdeňkovi, za jeho výpomoc při mé cestě k ženichovi a za popojíždění s ,,tankem´´ a také všem, kdo s námi absolovovali celý pátek. Díky moc!

2 Hrobnice Hrobnice | 27. října 2009 v 23:39 | Reagovat

...hele Lucko, v poslední době tady máš samé svatby-že by nějaké znamení?!

3 Kyselka Kyselka | 28. října 2009 v 12:51 | Reagovat

No nějak se letos s těmi svatbami roztrhl pytel. Zda je to nějaké znamení, to nevím. pokud ano, tak snad jen dobré?

4 Barbora Barbora | 28. října 2009 v 14:34 | Reagovat

Jojo, znamení, že by si Lucka měla otevřít svatební salón. Je totiž již zběhlá ve věcech svatebních. Lucko, co ty na to?

5 Kyselka Kyselka | 28. října 2009 v 21:30 | Reagovat

Proč ne? ;o)Kdo další má zájem poradit ve věcech svatebních? Je libo v kiltu nebo v červeném svetru s jelenem? ;o)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama