Říjen 2009

Červený Kostelec - 2.díl

28. října 2009 v 22:26 | Lucka |  závody
Sobota ráno. Oteklé a bolavé koleno mě utvrdilo, že s ním na koloběžku nastoupit nemůžu. Nedalo se nic dělat - s Didou pojede Zdeněk. Nahlásili jsme změnu organizátorům. Zdeněk vyvenčil holky a šel si s Petrou projít trať. Starty začínaly ve 12 h běžci. Zdeněk měl startovat až v půl 3. Času dost, to se ještě stihneme podívat na nějaké starty.
Dala jsem Idu do Croozru a šli jsme se podívat na starty spřeženích neboť běžce jsme už nestihli. Chvílemi trochu mžilo, ale jinak počasí bylo docela dobré. Pouze psi a závodníci se z tratě vraceli pěkně zabahněný. Přišel čas, Zdeněk stál s Didou na startu - 3-2-1-START. Dida vyběhla pěkně. Bohužel její nadšení trvalo asi jen do poloviny tratě, pak zvolnila. Do cíle přiběhli v těsném závěsu za jinou koloběžkou. Od tohoto závodu jsem očekávala hodně, neboť poprvé Dida startovala v kategorii SC11, což je kategorie koloběžka s čistokrevnými psem. Byla zde rovnocená konkurence v podobě 5 dalších husky. Přesto Zdeněk s Didou do cíle dorazili jako poslední ve své kategorii. Zdeněk se v cíli vydýchával a Dida vypadala jakoby ani nic neběžela. Za to nás s Idou vehementně vítala. Zdeněk osprchoval koloběžku a společně jsme šli na chatu. O něco později se Zdeněk šel projít s Kesy, zatímco Dida odpočívala v autě.
Odpoledne odjela Linda s Jardou a Tadeášem. Ještě před jejich odjezdem si Ida s Tadeášem pěkně pohráli a "pokecali".
Pomalu den přešel ve večer. Jelikož v hospodě bylo místo a začala tam hrát kapela, vzali jsme na chvíli Idu sebou. Seděla v autosedačce na židli u stolu a celou dobu se smála a hrála si. Zdeněk došel vyvenčit holky a my si užívaly klidné atmosféry v podobě vyprávění zážitků z trati apod. O něco později Ida začala plakat a tak jsem s ní šla do chaty, kde dostala najíst a skoro ihned usnula. Já jí následovala velmi brzy. Zdeněk s ostatními přišli v ranních hodinách.
Neděle ráno. Počasí se docela umoudřilo. Koleno také. Starty začínaly v deset hodin a tak jsem se s Idou šla podívat na pár spřežení než bude Zdeněk startovat s Didou. I dnes bylo počasí podmračené a závodníci i jejich psí týmy vraceli z trati krásně zabahněný.
Jak jsem se tak potulovala kolem startu a cíle, nedalo mi to a přihlásila jsem Idu do dětské kategorie s tím, že budeme závodit s kočárkem. Neměly jsme být sami. Vlastně nás pro to nadchl Roman Zasadil, který chtěl závodit se svou 7měsíční dcerou Terezkou. A tak nějak se stalo, že jsem prošvihla Zdeňkův a Didin start, když jsem šla pro Kesy s kterou měla závodit Ida. Když jsem se vrátila s Kesy a Idou, byla většina závodníků na koloběžce už v cíli. "Kde jsou?" říkala jsem si v duchu. Konečně se Dida se Zdeňkem objevili na obzoru. Dida si všimla Kesy a chtěla jít za ní.
Jelikož jsem s ní stála ještě před cílovou rovinkou, tak Zdeňkovi nezbylo nic jiného než Didu posledních pár metrů do cíle přemlouvat, aby ještě běžela. Stále se otáčela po Kesy a chtěla jít za ní. Na výsledný čas toto zdržení, ale vliv nemělo, neboť dnes se Didě moc běžet nechtělo a tak obhájili poslední místo.


Po dojetí posledního závodníka se měla odstartovat dětská kategorie. Zdeněk se nabídl, že to s Idou a Kesy odběhne. Odvedla jsem tedy Didu do auta, aby si mohla odpočinout a napít se a hurááá zpátky, abych neprošvihla start dětské kategorii.Bylo to velkolepé. Dětí bylo přihlášeno hodně a tak byly rozděleny v několika kategoriích.

V první řadě byly vyrovnané 4 kočárky a za nimi děti s rodiči i bez. Bylo odstartováno. Tatínci to vzali vážně a rozběhli se s kočárky. Do vedení se dostala Kesy se Zdeňkem a Idou a vedení si udrželi až do cíle. Na Kesy bylo vidět, že závod jí bavil.

Celá trať měřila jen pár metrů,ale přeci jen, už když jsem vedla Kesy do kempu, začala táhnout a bylo vidět, že chce běžet. Měla jsem z Kesy velkou radost. A ze Zdeňka s Idou také. Ida celé dění sledovala a chechtala se. Drncání má ráda.

Kolem druhé hodiny bylo vyhlášení. Nejdříve vyhlásili dětskou kategorii. Bylo pro nás překvapením, že neudělali zvlášť kategorii "kočárky", ale vyhlásili je v kategorii děti 0-6 let. A tak se stalo, že první tři místa obsadily batolata.
Na prvním místě se umístila Ida a dostala velkého plyšového králíka, kterého hned objala a tahala za uši.
Po vyhlášení dětí následovalo losování jednoho dítěte, které vyhrálo horské kolo a pak už vyhlášení klasického závodu.
Po rozdání cen nastalo loučení, cesta domů a těšení se na další závody.

Časem přibudou i další fotky na: http://anderka.rajce.idnes.cz

Český Kostelece - svatba díl 1.

25. října 2009 v 22:16 | Lucka |  závody
Byl čtvrtek 15.10.2009, Zdeněk měl dovolenou a já vyrazila s Didou na koloběžce ještě trochu potrénovat před víkendovým závodem. Kesy a Ida zůstaly doma. Bylo po dešti a cesta byla mokrá, místy pokrytá mokrým listím. Dida byla natěšená, že poběží a tak jsme se od domova řítily pro mě závratnou rychlostí. Naštěstí koloběžka po změně brzd na kotoučové je spolehlivá a dobře brzdí. Užívala jsem si naši rychlou jízdu. Ujely jsme asi kilometr, když jsme se dostaly s Didou na silnice. Dida zahnula na chodník a já jela vedle po silnici. Blížilo se zábradlí a já se musela rozhodnout, buď pojedu za Didou po chodníku nebo pojedeme po silnici. Rozhodla jsem se přejet na chodník. Bohužel jsem to v té rychlosti nezvládla. Chodník je výš než silnice a přední kolo se mi tak sesmeklo při nájezdu na něj. Dida stále udržovala tempo, já ztratila balanc, odhodila jsem koloběžku a ocitla se na zemi. Dida se lekla, ale stále běžela a tak jsem za ní jela asi metr po břiše, neboť jsem jí měla přichycenou na pásu. "Dido stůj, stůj" volala jsem na Didu. Dida se otočila a zastavila, koukala na mě a nechápala proč se válím na břiše a neběžíme? Bylo to rychlé a trvalo to jen pár vteřin, mě to přišlo, ale jako věčnost.
Zkusila jsem vstát, bolela mě kolena a dlaně. Ještě že jsem si vzala teplé rukavice. A to jen proto, že zrovna ten den byla docela zima. Postavila jsem se na koloběžku a Dida zabrala. Ujely jsme asi pět metrů a já zjistila, že takhle to dál nepůjde. Nemohla jsem na levé noze stát, bolela jak čert. Nedalo se nic dělat, musely jsme se vrátit. Dida byla překvapená ze změny směru a tempa. Konečně jsme byly doma. Dida se běžela přivítat s Kesy, která na ni čekala na zahradě a já se odpajdala domu. Teprve tam jsem zjistila, že mám odřená obě kolena a levé začalo pěkně natékat. "Toto to pěkně začíná. Snad to bude do soboty dobré, abych mohla závodit" pomyslela jsem si, když jsem si čistila ránu.
Následovalo balení a příprava věcí na večerní odjezd. Noha nepřestávala bolet. Kolem 19 h bylo vše naloženo v autě. Mohli jsme se Zdeňkem, Idou, Kesy a Didou vyrazit směrem k Červenému Kostelci. Cesta probíhala klidně i Barrandovský most jsme projeli docela plynule. Kousek za Hradcem jsme natankovali a pokračovali dál. Asi v půl desáté večer jsme přijeli do kempu Brodský. Tam už na nás čekal Roman, aby nám ukázal, kde budeme o víkendu bydlet s ostatními. Zdeněk vyvenčil a nakrmil holky, já se postarala o Idu. Když bylo vše hotovo, vyrazily jsme za ostatními do hospůdky. Ida se vezla v Croozru a já se za klukama belhala tempem šneka. Ach jo. V hospůdce moc lidí nebylo a tak jsme si sedli k Romanovi a pár dalším lidem. Idu jsme zaparkovali ve vozíčku vedle nás. Ida se kolem sebe rozhlížela a nejvíce se jí líbilo malé štěně huskyho, kterého jsme jí dali na chvilku do vozíčku. Chvíli se navzájem prohlížely, Ida po něm začala natahovat ručičky a smála se. Štěně jí olízlo a chtělo si s ní hrát. "Že by nová hračka?"
Konečně dorazila Petra Davidová s Tomášem a Hrobnice. Tak se sedělo a povídalo. Jana asi na hodinu zmizela telefonovat. Ida spala ve vozíčku a vůbec si nevšímala toho, co se kolem ní děje. Kolem jedné jsme vyvenčily holky a šly spát. Čekal nás náročný den. Romanova a Bářina svatba.

Pátek. Zbudila jsem se kolem šesté a nechtěla jsem věřit svým očím. Na okolních chatkách a na trávě byl sníh. "Já snad spím?" ne byla to pravda a sníh zůstal i o hodinu později, kdy se začali budit ostatní. Dokonce i pěkně chumelilo. S kolenem jsem moc hýbat nemohla a bylo pěkně oteklé. Zdeněk vyvenčil Kesy s Didou a já se postarala o Idu, která celou noc krásně prospala. Společně jsme posnídali - my se Zdeňkem, Roman, Petra s Tomášem. Dorazila i Jana. Zbývalo se hodit do "gala" a vyrazit směr Vrchlabí, kde na Romana už čekala jeho nevěsta. Bylo zvláštní vidět své musherské kamarády v obleku či v sukni. Přeci jen to není běžné oblečení, které by si člověk bral sebou na závody.
Kolem 10 h jsme vyrazili. My jeli se Zdeňkem a Idou Fialkou. A s námi jely i Kesy s Didou. Ostatní nechali psy v kempu a Tomáš je hlídal. S Romanem pak jela Petra a Jana, které šly novomanželům za svědky. Jelikož cesta ubíhala rychle i občasné sněžení, dorazily jsme do Vrchlabí brzo a tak jsme se všichni zastavili na benzince a dali si tam ranní kávičku.

Byl čas vyrazit. Zdeňka jsme vysadili před domem, kde na něj čekala Bára neboť jí měl odvézt a my pokračovali ke klášteru. Kupodivu řídit jsem mohla, přeci jen spojku jsem nemusela používat moc často.
Všichni svatební hosté se už sešly v klášteře a čekalo se jen na Báru.
A je to tady, zazní první tóny, Romana přivádí k oltáři jeho maminka, následují svědci Jana s Petrou a za nimi Bářina sestra a další hosté. Nakonec přichází nevěsta, kterou vede Zdeněk. Báře to opravdu sluší. Obřad proběhne v klidu za občasného zakňourání Idy, která vše pozoruje z autosedačky zatímco se snažím něco vyfotit.
Po obřadu ještě následuje nezbytné focení a pak se všichni přesouváme společně do nedaleké restaurace na oběd.
Zde následuje tradiční rozbíjení střepů, přípitek a krmení novomanželů navzájem jednou lžící. Linda (Bářina sestra) připraví hrací koutek pro děti a tak si Ida hraje s Bářiným synovcemTadeášem, kterému je sedm měsíců, ale je skoro stejně velký jako Ida. Děcka se prohlíží a komunikují spolu. Škoda, že nikdo té jejich řeči nerozumí. To bychom se asi dozvěděli věci.
Po té následuje hlavní chod dle vlastního výběru. Jídlo bylo výborné a den plynul v příjemné slavnostní atmosféře. Po obědě si skoro všichni dali kávičku a k ní výborný svatební dort.

Kolem 15 h jsme všichni vyrazili zpět ke kempu. S námi jela Jana s Petrou a s Romanem jela Bára a její dvě kamarádky. Večer dorazila Linda s Jardou a Tadeášem a obloženými mísami na večerní oslavu v kempu.
Po příjezdu do kempu se Zdeněk šel projít s Kesy a Didou. Nakrmila jsem Idu a nechala ji hrát si s Tadeášem. Po příchodu Zdeňka a holek jsem se šla zaprezentovat. Ranní sněžení se změnilo na večerní déšť a tak všechen sníh se změnil v bahno a louže. Stále jsem doufala, že koleno se umoudří a já budu moci zítra startovat. Jelikož Ida usnula, museli jsme se se Zdeňkem střídat v hlídání. A tak kolem osmé odešel Zdeněk s ostatními do hospůdky oslavit novomanžele a popovídat s dalšími mushery. Já dala holkám najíst a relaxovala. Vyvenčila holky a relaxovala. Ida celou dobu krásně spala. Kolem jedenácté přišel Zdeněk a tak jsme se vyměnili a já šla za ostatními. I když už byla pozdní hodina, v hospůdce bylo stále pěkně života a tak se povídalo a povídalo. Kolem jedné jsem odešla spát.
POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ!!!

Česko-skotská svatba

12. října 2009 v 22:28 | Lucka |  zajímavosti
Poslední srpnový pátek jsme byli se Zdeňkem a Idou pozváni na svatbu mé kamarádky Kláry a jejího přítele Euana. Obřad se konal ve 14h ve Viničním altánu v Grébových sadech v Praze.
Euan pochází ze Skotska a tak stejně jako jeho příbuzní a kamarádi měl na sobě kilt. Moc mu to slušelo. Ovšem i Kláře její bílé šaty moc slušely. Potkali jsme je při hledání altánu v parku, kde s fotografem dělali pár předsvatebních fotek.
Společně jsme došli k altánu, kde už byl zbytek hostů. Zbývalo ještě pár minut do obřadu a tak jsme si se Zdeňkem připnuli myrtu, kterou jsme dostali od Klářiny maminky. I Ida měla tu svou připnutou na autosedačce. Ovšem momentálně jí nejvíce zajímala bota, kterou si stále znovu a znovu snažila sundat.
Nadchází čas a tak se všichni přesouváme do altánu. Tedy až na nevěstu a jejího tatínka. V altánu rodiče, svědci a hosté utvoří uličku, kterou o pár okamžiků později prochází Klára se svým tatínkem, který ji předává Euanovi.

Rychle se protáhnu do míst vyhrazených pro fotografy, abych si udělala pár fotek a honem zpátky do davu. Obřad je veden v češtině a v angličtině. Výměna prstýnků, první manželský polibek a gratulace. I my přicházíme a gratulujeme novomanželům. Ida je po celou dobu obřadu moc hodná. Po gratulacích se všichni postupně přesouvámemimo altán. Jako poslední odchází novomanželé, kteří se sdrželi focením. Můžeme se přesunout do nedaleké restaurace na oběd. Se Zdeňkem nasedáme do "Fialky" a následujeme auto novomanželů.

Konečně jsme se opět všichni sešli před restaurací, kde se má konat hostina. Majitelé restaurace přivítají novomanžele tradičním přípitkem a talířem, který na jejich počest rozbijí. Klára s Euanem se ujímají lopatky a koštěte a společnými silami uklízejí střepy. Teprve poté můžeme vejít dovnitř.
Výzdoby se ujala Euanova maminka, stoly jsou nazdobené, u každého místa je jmenovka a malý dárek. Pro pány malá lahvička scotské a pro dámy krém. Pro děti, kterých tu je včetně Idy asi 7 čeká plyšový medvídek. A také petardy, což se stalo zábavou nejen pro děti, ale i dospělé. Hostiny se účastní asi 70 lidí, tedy skoro všichni jenž byli na obřadu. Nás Klára posadila ke stolu u něhož byl pouze jeden česko-skotský pár, jinak zbytek byli Skoti.
Ukázalo se, že jsou velmi přátelští a chtějí si s námi povídat. Bohužel, naše jazykovéznalosti na to nestačily. I přesto jsme si tam společně užili legraci.

Oběd se přes dezert, polévku, hlavní jídlo a moučník - vše bylo výtečné, zvláště pečené maso ze tří druhů mas - postupně protáhl v příjemné atmosféře do večerních hodin.
Kolem 20h Ida začala pofňukávat. Od našeho příjezdu na obřad nespala a tak se nedalo nic dělat, museli jsme se s Klárou, Euanem a ostatními rozloučit a vyrazit k domovu.
Byl to krásný a zajímavý zážitek a jsme moc rádi, že jsme u toho mohli se Zdeňkem a Idou být.