Den "D"

26. srpna 2009 v 0:49 | Lucka |  naše smečka a my
Konečně nadešel den "D", který vyvrcholil v 11h na úřadě v Loděnici slavnostním slůvkem "Ano".
A jak to vše vlastně bylo?
Den mi začal v půl 7 ráno, kdy mě zbudila Ida svým povídáním v postýlce. Byl čas jí na krmit. Po té jsem dala holkám obojky ozdobené mašlemi, na kterých jsem pracovala do dvou hodin do rána. Kesy dostala červený obojek s červenou mašlí a Dida bílý obojek s bílou mašlí. Nejdříve se jim mašle moc nelíbily a holky si je snažily packou sundat, ale po chvíli to naštěstí vzdaly a šly se honit po zahradě.
Já mezitím venku pod přístřeškem dozdobila stůl a nanosila na něj skleničky, kávu, čaj a různé dobroty, aby hosté neumřeli hladem a žízní. Holky jsem asi po hodině běhání po zahradě zavřela zpět do kotce. Začali přijíždět hosté. Nejdříve přijeli Zdeňkovi rodiče.
Kolem osmé hodiny dorazila má kamarádka Klára, která mi šla za svědka se svým skotským přítelem Euanem. Klára se ujala mého účesu, líčení a oblékání. Kolem 9 h přijela Bára Zelenková s Romanem Habáskem s kytkami, které se tvořili v květinářství Bářiných rodičů. Bára se s Romanovou pomocí ujala výzdoby aut. Mezitím dorazil zbytek svatebních hostů - za mojí rodinu máma, obě babičky a děda, bratranec s manželkou a roční Natálkou a teta a Zdeňkovi příbuzní z Děčína: teta, strejda, sestřenice, bratrance s manželkou a 1,5 starým Pepíčkem. Ještě přijel Zdeňkův kamarád Karel s manželkou Janou. Celkem nás bylo 21 dospělích a 3 děti (Ida z nich byla nejmladší). A zatímco se obě naše rodiny blíže seznamovali ve venkovním altánku nad dobrým jídlem a pitím, Klára mě česala a líčila a čas rychle utíkal.
Kolem půl 10 jsem nakrmila Idu, oblékla jí do šatiček a pak už se o ní staraly babičky. Kesy s Didou Roman naložil do svého auta a s Bárou vyrazili k obecnému úřadu v Loděnici. Byl čas se obléci do svatebních šatů, vzít si kytku a vyrazit. Venku už u aut všichni čekali až se objevím. Nebylo to pro mě jednoduché, neboť šaty byly široké a stále jsem musela dávat pozor, abych si na ně nešlápla.
Když už jsme měli odjíždět, zjistila jsem, že mám špatné brýle a tak se Zdeněk musel vrátit domu, aby mi přinesl ty správné. Konečně jsme mohli vyrazit. Celkem jelo sedm aut. Byl nejvyšší čas neboť již bylo za 5 minut 11h. Jindra, který mě vezl spolu s babičkou a dědou, zaparkoval na dvoře OÚ. Když jsme projížděli bránou do dvora, všimla jsem si pana fotografa, který už dělal první záběry a za ním několika usměvavých známých tváří. Stáli tam a od ucha k uchu se smáli Venca Zetek s Janičkou, Romana Bieliková s Honzou a Andrejkou, Iveta s Martínkem a zahlídla jsem i Ivu Trinklovou a dorazil i Jirka Stejskal i když až po obřadu. Bohužel nebyl čas s nimi promluvit a tak jsem je stačila jen pozdravit máváním.
Na dvoře už čekal Roman s Bárou a Kesy s Didou. Měla jsem trochu strach z toho, aby holky nejančely, ale mile mě překvapily. Asi z Romana cítily chlapskou autoritu či zaregistrovaly slavnostní okamžik ...?

Rychle jsme se Zdeňkem vyrazili za paní matrikářkou. Ta už na nás čekala před obřadní síní a dala nám první informace, co a jak. Během chvíle se zaplnil předpokoj obřadní síně všemi zúčastněnými. Ida začala plakat a byla k neutěšení. Míša si jí na chvíli vzala do kočárku, ale ani to nezabralo. Idě se mezi tolika lidmi asi moc nelíbilo. To už zazněly první tóny a jako první do síně vešli Zdeněk se svojí mámou, následováni našimi svědky - Zdeňkovým bratrancem Josefem a mou kamarádkou Klárou, za nimi šli Zdeňkův táta a moje máma. Nakonec jsme vešli já s mým dědou, který mě dovedl až ke Zdeňkovi, kde mě předal a odvedl jeho mámu. Během toho všeho se místnost zaplnila ostatními hosty a diváky. Roman s Bárou tam přivedli Kesy s Didou - i zde byly holky po celou dobu obřadu hodné - neskákaly, nekňučely. Míša přivedla Idu, která chvílemi plakala.
Po hezkém proslovu jsme si se Zdeňkem řekli svá "ano", vyměnili prstýnky a políbily se. Pro některé fotografy jsme to museli zopakovat neboť si to nestihli vyfotit. ;o) Připily jsme si se svědky a přijmuli od ostatních gratulace. Nadešel čas velkého fotografování. Roman s Bárou nám přivedli Kesy s Didou a Zdeňkova máma nám podala Idu. Zatímco holky byly trochu vyjukané z toho, co po nich chci - ne a ne pořádně pózovat panu fotografovi, Ida ve Zdeňkové náruči plakala a plakala. Byla už unavená a chtěla spát. Konečně bylo po všem focení a my jsme se mohly přesunout ven. Když jsme se Zdeňkem vyšli na dvůr, čekali na nás ostatní s tradiční rýží. Auto v němž jsme měli se Zdeňkem jet na hostinu, ozdobili plechovkami od piva, aby každý věděl, že jede svatba.
Nastala chvilka předat Báře s Romanem, Zeťourkům a Romaně s Ivetou jejich výslužky a už zase jsme se šli všichni fotit do parku na náměstí. Když bylo po všem nasedli jsme všichni do aut a vydali jsme se na oběd do restaurace Obecná škola ve Sv. Jánu pod Skalou, která je zároveň i hotelem.Roman s Bárou mezitím odvezli Kesy a Didu zpět domů, dali je do kotce a spěchali zpět do Podbořan neboť odjížděli do Švédska.

Když jsme dorazili k Obecné škole, Míša se Zdeňkovou tetou pro nás měly překvapení v podobě velkého plátna na kterém bylo nakreslené srdce, kterým jsme se museli se Zdeňkem prostřihat, abychom mohli jít dál. Po urputném boji s nestříhajícími nůžkami se nám to nakonec podařilo. Na terase před restaurací na nás čekal pan provozní s přípitkem a talířem, který na naší počest rozbil a který jsme podle tradice se Zdeňkem společně zametli. Nyní jsme už mohli vejít dorestaurace, která byla krásně vyzdobená v bílo oranžových odstínech. Stejných jako měly kytky na stolech, které tam ještě ráno odvezla Bára s Romanem, mé svatební kytice a dortu.

Každý si našel místo podle jmenovky na stole a po přípitku a proslovu, který pronesl Zdeňkův táta jsme usedli. Číšníci začali nosit předkrm - šunkovou rolku s křenem. Následovala knedlíčková polévka a svíčková. K polívce jsme se Zdeňkem dostali velký společný bryndák, velkou mísu polévky a mou lžíci mi odnesli. Nezbylo než se Zdeňkem dělit o tu jedinou zbývající a navzájem se dle tradice krmit. Vše dopadlo dobře, šaty přežily bez nehody i když polévka byla opravdu horká, ale dobrá.
Po obědě si pro mě, Zdeňka a Idu přišel pan fotograf a společně jsme udělali ještě pár uměleckých fotek v nedalekém parku a před kostelíkem. (Kesy s Didou mezitím odpočívaly doma ve svých boudičkách). Ještě pár fotek, jak společně se Zdeňkem rozkrajujeme dort a hurá zábava může začít. Ida od příjezdu do Sv. Jánu přestala plakat naopak se chvílemi i smála a povídala si. Byl čas jí nakrmit a tak jsem s ní odešla na pokoj, kde jsem se převlékla ze svatebních šatů. Byly krásné, ale hrozně nepraktické, co se týče chůze či sezení v autě či u stolu. Pod dlouhými šaty byla spodnička s obručí, která všude překážela a tak jsem byla ráda, že si konečně mohu obléci něco příjemného.
Ida po jídle usnula v kočárku malého Pepíčka, hlídaná některou z babiček. A zatímco se rozbíhala zábava a konverzace, odjela jsem se Zdeňkovým tátou, který vezl mé prarodiče do Prahy, domů abych vyvenčila holky a také trochu poklidila nádobí aj. Asi za hodinu a půl jsme se vrátili do restaurace.
Čas krásně plynul v příjemné atmosféře a byl čas večeře, která byla formou švédských stolů. Postupně někteří hosté odcházeli a jiní přicházeli. Všichni popíjeli, jedli a bavili se. Ida mezi tím vším šrumem usnula. Kolem 20h jsem zajela domu, abych přivezla Kesy s Didou. Vyvenčila je, nakrmila a holky si spokojeně zalezly do svých boudiček ve "Fialce". Večer dál plynul až postupně všichni odešli spát.
Ráno jsem vstala kolem půl 7, nakrmila Idu, která si už hrála ve své tašce v níž spala a vyvenčila holky. Pak jsme si se Zdeňkem oblékli trika, která jsme dostali jako svatební dar od Martina a Dany Ochozkových. Jedno dostala i Ida a vyrazili jsme zbudit ostatní. Byl čas jít na snídani, která se podávala formou švédských stolů.
Překvapilo mě množství ubytovaných hostů. Kromě nás bylo přes noc i dost cyklistů. Během snídaně Míša objevila Idin klubající se první zub. (Byla to jen bílá tečka v dolní dásni, která se v pondělí změnila na bílou čárku). Přišla Klára s Euanem, kterému bylo po předchozí noci trochu špatně. Ani se nedivím přeci jen se Zdeňkem, Pepou a Karlem něco vypili. Ale zase odhodili zábrany v rámci mezinárodní komunikaci a docela pěkně si česko anglicky popovídali.
Po snídani jsme se Zdeňkem nanosili vše do auta a vyrazili s ostatními k domovu.
Kesy s Didou měly radost, že mohou opět lítat po zahradě. Snad to bylo horkem neboť oba dny bylo krásné, teplé a slunečné počasí nebo slavnostní atmosférou, že byly po celou dobu hodné. I přesto, že byly na zahradě puštěné na volno a na stolech spousty jídla, na nikom nic neloudily, nikoho neotravovaly a když jsem je zavřela do kotce, tak ani nevyly. Byly zlatíčka. Hodná byla i Ida, která spokojeně usnula v postýlce.
Odpoledne zbytek návštěvy odjela a my zůstali sami pouze se Zdeňkovými rodiči a užívali si krásného dne. Byl to zvláštní pocit klidu, kdy bylo najednou po všem, po všech těch přípravách, plánování a strachu zda všechno vyjde. Bylo to za námi. Jako vzpomínka na to vše se nám se Zdeňkem leskly na prstech prstýnky a na tričkách zářil nápis "Pospišil family".

Na závěr bych chtěla poděkovat mé i Zdeňkovi rodině za pomoc a podporu, Báře Zelenkové za krásné kytice a svatební výzdobu aut. Báře a Romanovi ještě děkuji za hlídání Kesy a Didy v obřadní síni. Dále chci poděkovat kamarádům musherům, kteří se na obřad přijeli podívat a ostatním, kteří nám drželi palce.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Verča Verča | E-mail | Web | 26. srpna 2009 v 10:23 | Reagovat

Až mi ukápla slzička... krásně jsi to napsala a moc hezký fotečky. Skoro jsem tě nepoznala, jaká jsi byla krásná nevěsta a doufám, že se ti budu moci v sobotu vyrovnat aspoň z poloviny :-* a za měsíc HURÁ NA BEROUNKU!

2 LusyW LusyW | E-mail | Web | 27. srpna 2009 v 16:03 | Reagovat

Teda Lucko, to je krása, taky mám uslzené oči a závidím, jak to máte překrásné :) A ty jsi v těch šatech jako modelka, moooc ti to sluší. Úplně záříte štěstím a to je nejdůležitější :) Jdu se hned mrknout na fotky!

3 Kyselka Kyselka | 27. srpna 2009 v 21:02 | Reagovat

Jsem ostuda a omlouvám se, fotky se mi zatím na Rajče nepodařilo dát. Doufám, že do konce týdne tam už určitě budou. Je jich hrozné kvantum a zmenšit je dá docela fušku. Tak se na mě prosím nezlobte. ;o(

4 František Burda František Burda | E-mail | Web | 28. srpna 2009 v 14:26 | Reagovat

Lucko a Zdeňku, přeji vám oběma hodně štěstí, a taky radostný život celé psí a lidské Pospišil family :))))))

Franta

5 Petra Vovsová Petra Vovsová | E-mail | Web | 28. srpna 2009 v 14:42 | Reagovat

Velka gratulka a at se rozrusta smecka(dvou i vicenoha) :-)

6 Kyselka Kyselka | 28. srpna 2009 v 22:57 | Reagovat

Děkujeme všem za gratulace. Hlásím, že jsem konečně dala slíbené fotky ze svatby na Rajče, tak se určitě na ně podívejte. ;o)

7 Hrobnice Hrobnice | 2. září 2009 v 0:10 | Reagovat

No vám to teda sluší. Škoda, že jsem to neviděla naživo, ale Zeťourek mi zajistil téměř přímý přenos formou MMSek. Gratuluji a ať jste spolu moc šťastní.

8 Verča Verča | E-mail | Web | 9. září 2009 v 9:59 | Reagovat

Lucko, moc děkujeme za naši návštěvu, byla jsem strašně ráda, že jste přijeli. Už jsem taky pár fotek zmenšila a dala jsem je na blog... máme jich ale strašnou spoustu, takže je budu vkládat po částech. :-)

9 Kaťa Kuraková Kaťa Kuraková | 6. října 2009 v 22:12 | Reagovat

Ahoj Lucko, tak se strašným zpožděním se i my přidáváme ke gratulacím! Ať jste šťastní! Kurakovic

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama