Šediváčkova 111 aneb víkend na Šumavě

15. června 2009 v 15:47 | Lucka |  dogtreking
Konečně byl čtvrtek 4.6.2008 a blížil se čas odjezdu na další trek. Upekla jsem perník, udělala zásobu toustů a zbalila všechny nezbytné "maličkosti" pro Idu, psí holky Kesy s Didou, sebe a hlavně ledničku plnou zásob. Zdeněk si své věci zabalil už den před tím (docela jsem mu to záviděla). Kolem 18h dorazil domu z práce a začal nosit všechny ty věci do auta. Kesy s Didou ho bedlivě sledovaly na zahradě, jak pobíhá z domu do auta a zpět. Čas od času se připomněly, že jsou tady a že chtějí jet také. To aby na ně náhodou nezapoměl.
Asi za hodinu a půl jsme měli všechno naložené v autě vč. Croozru, holek, Idy a nás dvou. Mohli jsme vyrazit směr Horní Vltavice, Šumava. Cestou jsem zavolala Janě Holé, kde se právě nachází, že bychom se mohli někde cestou potkat. Na rozdíl od nás už byla s Petrou Davidovou skoro u cíle. O dvě hodiny později jsme tam byli konečně i my na louce již stálo spousta aut a stanů trekařů. Ida se už posledních pár kilometrů hlasitě dožadovala své večeře a tak jsem se ani pořádně nestihla se všemi pozdravit a musela jsem se věnovat malé.
Zdeněk mezitím vyvenčil holky, zaparkoval "Fialku" vedle Bielikovic karavanu, odkud se ozýval hlasitý smích několika trekařek (Romany, Jany a Monči - ředitelky závodu). O něco později, zatímco Ida spala a Kesy s Didou už byly po večeři, jsme se šli podívat za ostatními do "minibaru" na nedaleké benzince. Sešlo se tam pár známých musherů jako např. Roman Habásko, Bára Zelenková, Zdeňka Dušková a další. Chůvičky nám zde moc nefungovali a tak jsme se se Zdeňkem střídali v kontrolování spící Idy v autě. Chvíli jsme poseděli s ostatními a popovídali než jsme se rozešli do našich "domovů". Někdo spal v autě, někdo ve stanu, jen málo kdo v penzionu v nedaleké Kubově Huti. Než jsme ale zalehli, zakecali jsme se u organizačního "stanu" resp. boudy s Janou, Romanou a Mončou. Holky byly v dobré náladě a tak s nimi bylo spousta legrace, hlavně s Mončou, která umí být středem pozornosti ;o). Něco po půlnoci jsme nakonec se Zdeňkem šli spát. Zkontrolovala jsem ještě spící Idu, která vypadala ve své tašce, spokojeně. Venku bylo jen pár stupňů nad nulou, ale Ida byla pořádně oblečená a zachumlaná. Jen rukavice jsem jí v červnu zapoměla vzít sebou, ale stejně dobře posloužily její ponožky.

V pátek ráno mě zbudil v půl 6 budík. Byl čas nakrmit Idu. Akorát se začala probouzet. Zdeněk vyvenčil holky a začal si balit věci do baťohu. Společně jsme se nasnídali ve "Fialce". Něco před půl 8 se jeho spolutrekaři začali formovat před startem. Oblékla jsem Kesy do postroje. Dida začala jančit, neboť chtěla také postroj a vyrazit. Skákala na vodítku a štěkala. Kesy se oproti tomu tvářila, jako by se jí tyto předstartovní přípravy vůbec netýkaly. Zdeněk si vzal Kesy a šel se přidat k ostatním za doprovodu hlasitého nářku Didy.
My s Honzou, který také zůstal v táboře, jim šli zamávat. Nadešel čas se rozloučit. Banda složená ze Zdeňka a Kesy, Jany s Baltem a Růženkou pro kterou to byla premiéra, Petry s Woolfikem, Báry s Baltem, Romany s Yettym, Tondy s Lentilkou a Vojty s jeho 2 samojedkama, vyrazila vstříc dobrodružství, které je čekalo na 83 km šumavskými hvozdy. Chvíli po nich odstartovali společně Roman s Cariboo a Zdeňka s Bubákem.
Postupně odstartoval i zbytek závodníků a my s Honzou v táboře osiřeli. Společnost nám dělala smečka Hrobníků a Bářini Očum, Eskymo a Cazco.
S Honzíkem jsme si naplánovali výlet, ale jelikož organizátoři museli odjet, někdo v táboře zůstat musel. A tak jsme si vyndali stoličky a užívali si klidu před Bielikovic karavanem. Počasí bylo trochu rozmarné - chvíli svítilo slunce, najednou přišel mrak a my doufali, že z něj nebude pršet. Nakonec přeci jen zvítězilo sluníčko. Čas od času některý z nás prošel táborem zkontrolovat, zda psi jsou na svých úvazech a v okolí se nedějí žádné neplechy.
Zrovna jsme si s Honzou povídali v karavanu, Ida spala vedle v autě, když za námi přišla pí. Kuželová, která také zůstala v táboře, že u Jany je jeden pejsek na volno. Ihned jsme s Honzou vyběhli se podívat, co se děje. Opravdu jeden stake out byl prázdný. Fifinka, která byla na samostatném stake outu stranou smečky, protože okusuje auto a vlek, se byla podívat na ostatní psi. Naštěstí zůstala u své smečky a nechala se od nás chytit. A to přes silnici v ohradě bylo stádo ovcí. Uvázala jsem jí tedy na stake out na kterém byl před tím Woolfik a zjišťovala co se stalo. Vypadalo to, že se urvala karabina. (Ta se později našla a neporušená. Fifince se podařilo z karabiny uvolnit.)
O něco později volala Bára, aby zjistila, zda jsou její a Janiny psy v pořádku. Jana se nejdříve trochu lekla, když jsem jí vyprávěla příhodu s Fifinkou, ale nakonec jsem jí uklidnila, že je vše v pořádku. Bylo teplo a tak Janiny i Bářiny psy převážně polehávali a pospávali. Dokonce i Fifinka se uvelebila ke spaní. Dida s námi seděla venku u karavanu a zavyla si jen, když jsem se někam vzdálila. Ida byla hodná a čerstvý vzduch jí dělala dobře. Většinu času prospala. Prostě jsme si s Honzou užívali zvláštní atmosféru klidu, kdy nezávodíme.
Kolem půl 3 se vrátili organizátoři a tak jsme se s Honzou připravili na výlet. Idu jsem dala do jejího vozíčku (Croozru). Bedlivě mé počínání sledovala, stejně tak Didu, která poskakovala okolo mě, když jsem ji oblékala do postroje. To bylo radosti. Konečně se bude něco dít. Když jsem měla vše hotovo, šla jsem pomoc Honzovi s Bářinými psy, které jsme si na výlet brali sebou. Já jsem tlačila vozík s Idou a na pásu měla připevněnou Didu s Očumem. Honza si vzal Eskyma a Caszca. Ze začátku oba kluci dali Honzovi trochu zabrat, ale on si nakonec s nimi poradil.
Vyrazili jsme po žluté směr Kubova huť. Nejdříve cesta vedla přes pěkné kořeny. Ještě, že Zdeněk nechal udělat do Croozru odpružení. Ida tak brzo usnula. Dida krásně táhla a Očum se také snažil. Dost mi tak oba s vozíčkem do kopce pomohli. Po chvíli jsme se dostali na krásnou cestu lesem. Psi táhli a my s Honzou jsme nasadili svižné tempo. Najednou jsme měli za sebou 2 km. Tím ale pohoda skončila. Před námi se objevil problém v podobě dřevěné lávky.Pro pěší se psy v pořádku, ale pro Croozer byla úzká. Co teď? Vzdát to nebo zkusit pokračovat? Honza šel na průzkum - lávka vedla dál. Uvázala jsem Didu s Očumem ke stromu a zkusila zdolat kousek lávky.
Zadní kola přesahovala lávku, tak jsem mohla jet pouze po předním kole. Bylo to dost náročné neboť pohyb vozíku spočíval v jistém poponášení a polohování. Pomalu jsem postupovala vpřed. Nakonec jsem se rozhodla - zkusíme to. Honza si ke svým 2 psům vzal i Didu s Očumem. Během chvíle se všichni čtyři psy krásně zamotali. To jim nevadilo, táhli stále stejně. Honza vyrazil a já za ním - ploužením vpřed. Ida to cukání sem a tam snášela klidně - po celou dobu spala. Byl to náročný a dlouhý kilometr, který nám trval asi hodinu. Nakonec jsme to s Honzou zvládli a konečně byli v Kubově Huti.
Rozmotali jsme psy, já si vzala Didu s Očumem a pokračovali dál na Boubín. Cesta tam ubíhala opět rychle, neboť cesta byla pěkná, tvrdá a psi po ní krásně šlapali. Honza se nabídl, že chvíli poveze vozík, abych si trochu odpočinula. Bylo to docela pěkné stoupání a já jeho pomoc ráda přijala.
Konečně jsme stáli na rozcestí pod rozhlednou Boubín. Bohužel na rozhlednu ke které to bylo ještě 1km, jsme jít nemohli. Vedli na ni schody, které jsme s vozíkem nemohli zvládnout a tak jsme se rozhodli pokračovat dál po zelené. Naším cílem byla Idina pila a Idina cesta. Ovšem bylo už kolem 18h a před námi ještě pěkný kus cesty. Začalo mi být jasné, že Idinu pilu nestihneme a musíme najít kratší cestu. Sice jsem se domluvila s organizátory, že pohlídají Janiny psy, přesto jsem začala být nervózní, protože místo plánovaných 3 hodin výletu to vypadalo na daleko víc a čelovku jsme sebou neměli. (Nakonec to bylo hodin šest, ale pejsci byli hodní).
Než se nám podařilo sejít z Boubína do civilizace do Zátoně, několikrát jsme byli nuceni změnit trasu. Po turistických značkách to místy nešlo. Cesta zde nebyla pro vozík schůdná. Naštěstí tam byla vždy jiná pěkná cesta, která se dříve či později na turistickou značku opět napojila. Stíny se mezitím začaly prodlužovat a ochladilo se. Ida začala plakat. Měla už hlad, ale já chtěla dojít až do vesnice. Cesta vedla z kopce a Dida krásně šlapala.Občas se s Očumem trochu pošťuchovali, ale jinka byli hodní. A tak jsme s Honzou sestupovali poměrně rychle. Honza mi občas přidržel oba psy, aby šli pomalu a já mohla brzdit vozík.
Asi o hodinu a půl jsme konečně uviděli první domky v Zátoni. Ulevilo se mi. Ovšem to jsem netušila, jaká zkouška nás čeká. Před námi byl statek. Hned u cesty byla ohrada ve které se pásli mladí býčci. Cazsca moc zaujali a tak se za nimi chtěl vydat. A Eskymo se přidal. Honza měl co dělat, aby oba psy udržel z dosahu ohrady. Tenisky na asfaltu, kde jsme šli z kopce, moc nebrzdily. Honza se naštěstí zachytil o vozík, který jsem otočila napříč cesty. Dida s Očumem se jen zvědavě dívali na ty zvláštní chlupatý stvoření. Očuma tak moc fascinovali, že na ně začal štěkat. Jelikož jsou oba ještě mladí, tak mě tolik netáhli a mě se podařilo i s vozíkem sejít o několik metrů níž. Otočila jsem se a pozorovala, jak je na tom Honza. Držel se statečně. Vedl psy za postroje a šel s nimi ze široka po trávě. Konečně byl v pořádku u nás. Stáli jsme daleko od ohrady a po namáhavém výkonu se vydýchávali. Caszco celou cestu kolem ohrady pozoroval býky a snažil se k nim dostat. Eskymo mu v jeho snažení pomáhal, ale Honza se nedal. Bylo to akční a tak jsem si netroufla ani fotit. I když později mě mrzelo, že jsem ten náš adrenalin nezdokumentovala. Ida nepřestávala plakat.
Hurá před námi se objevil penzion s restaurací a terasou. Zašli jsme tedy i se psy na terasu a Eskymo si hned vyskočil na stůl. Než jsem stihla vyndat fotoaparát, byl z něj opět dole. ;o( Na smečku začal dorážet místní pes a tak Honza raději se všemi 4 psy čekal venku před terasou. Já zatím přebalila a nakrmila Idu. Sotva jsem Idu vyndala z vozíčku na stůl, přestala plakat a chvílemi se na mě smála. Že by to s tím hladem nebylo tak akutní? Byl a velký.
Jakmile bylo vše hotovo a ona opět byla ve vozíčku, vzala jsem si od Honzy své psy a vyrazili jsme po silnici k "domovu". Zbývaly nám asi 3 km. Oba jsme tou vidinou ožili. Psi stále táhli jakoby neměli v nohách nějakých 18 km. Dida dorážela na Očuma, aby si s ní hrál a on jí to oplácel. Skákali v trávě jak koloušci. Caszco s Eskymem sledovali každou ohradu, kterou jsme míjeli.
Kolem 21 h jsme dorazili do kempu. Uložila jsem Idu do její postýlkya uvázala Didu. Honza mezitím odvedl Bářiny psy na jejich místo. Já zkontrolovala Hrobníky, zda je vše v pořádku. Bylo. Všichni byli na svých místech. Dali jsme s Honzou všem psům vodu a Bářiny nakrmili. Nakonec jsem nakrmila i Didu a dala jí do auta. Asi o hodinu později jsem uklidila Bářiny psi do jejich boudiček. Ještě jednou zkontrolovala hrobníky, kteří spali venku. Jen zvědavě zvedli hlavu a opět se zase všichni stočili do klubíčka. Vyvenčila jsem Didu, zkontrolovala Idu a šla také spát.

V noci mě zbudila Zdeňka, která si přišla pro klíče od svého auta. Byli asi 2 hodiny ráno a ona s Romanem dorazili do cíle. Kolem 4 hodiny ranní mě zbudil nádherný východ slunce. Venku pěkně lilo a tak jsem se otočila na bok a spala dál. V 6 hodin mě zbudil budík - venčení. Ida ještě spala a tak jsem vstala, vyvenčila Didu a šla se podívat na hrobníky. Zděsila jsem se. Fífa byla opět pryč. Stake out zůstal prázdný. Nikde žádný pobíhající pes, žádný štěkot. Obešla jsem ostatní psy u vleku. Nic. Fífa u psů nebyla. V hlavě se mi honily různé myšlenky. Kde může být, kam jí mám jít hledat? Znovu jsem se podívala na vlek. A najednou jsem to uviděla. Čumák. Z jedné boudičky, na mě koukala psí hlava. Byla to Fifinka. Vyvlíkla se z karabiny a naštěstí se opět vydala za svou smečkou. Jelikož boudičky ve vleku byly otevřené, do jedné si skočila. Vybrala si zrovna boudu Esterky, která kvůli nevítanému hostu musela být venku a vypadal docela naštvaně. Zřejmě se na Fifinku dobývala a dvířka tím zavřela. Ten kámen, který mi spadl ze srdce, když jsem uviděla Fifinku, musel být slyšet snad až na Boubíně. "Ty potvůrko, ty jsi mi dala. Tak pojď holka, jdeme na místo" řekla jsem šťastně a odvedla jí zpět na její stake out. Esterka nás sledovala ostřížím zrakem a myslím, že byla ráda, že má konečně boudu opět jen a jen pro sebe.
Konečně jsem mohla jít vyvenčit Bářiny psy. Co to nevidím. Před jejich boudami stojí Bára. Ráno úspěšně dorazila do tábora. A tím povýšila do kategorie "elasťáků".
Venčit její psy jsem tedy nemusela. Chvíli jsem si povídala s Bárou a Romanem. Oba šli dospat náročný trek a i já se vrátila do auta. Ida se mezitím zbudila a zvědavě se rozhlížela. Dala jsem jí na břicho "pást koníčky". Hned začala zkoušet lezení, ale zatím zůstalo jen u pokusů, kdy se snaží odstrkovat nohama, zvedat zadek a nohy dávat pod sebe. Po chvíli ji to unavilo a taky byl čas krmení. Když opět byla v postýlce, přemýšlela jsem co budu dělat já. Bylo 7 h ráno a těch pár lidí, co se již vrátilo do tábora ještě spali. Zalezla jsem tedy do spacáku a znovu usnula.

Zbudila jsem se kolem 10 h a zjišťovala, kde je Zdeněk s ostatními. Pomalu se blížili k cíli. Honza taky mluvil se svou mámou Romanou a tak jí a tátovi uvařil gulášovou polévku. Hodný to chlapce. To se tak někdo má.
Asi kolem 13 h všichni zdárně dorazili a my s Honzou je šli přivítat. Dida zahlídla Kesy a Zdeňka a začala je vítat hlasitým štěkotem a vrtícím ocasem. Zdeněk šel k organizátorům a já odvedla Kesy k Didě. Ta stále Kesy očuchávala, skákala po ní a měla ohromnou radost, že je zpátky. I Kesy radostně zavrtěla ocasem a pozdravila se s Didou. Bylo na ní vidět, že je ráda doma a sotva se napila a dostala své odměnky (Dida jich dostala pár také, aby jí to nebylo líto), stočila se do klubíčka a odpočívala.
Honza jako správný pomocník ihned nachystal pro své rodiče židličky a teplou gulášovou polévku. Jelikož jí udělal hodně, dostalo se i na ostatní.
A tak všichni seděli v kruhu, jedli polívku a povídali své zážitky. Pak došlo na kávu, můj perník a Honzovi piškoty namazané výbornou domácí marmeládou od Tondy. Svítilo slunce a odpoledne ubíhalo v příjemné atmosféře. Nás pár čilých (já, Honza, Bára, Romana) vyrazilo na benzinku pro zmrzlinu. Když jsme se vraceli začalo poprchávat. Než jsme došli k autu, začalo lít. Ostatní už pilně schovali všechny věci a sami se nastěhovali k Bielikum do karavanu. Seděli jsme tam, lízali zmrzlinu a dál si povídali.Postupně pak někteří odpadávali neboť únava byla silnější a tak jsme se rozešli do svých aut.
O něco později se nás pár sešlo u boudy organizátorů. Se Zdeňkou jsme vzaly naše mlaďase Didu a Bubáka se projít na louky. Místo, aby se kochali procházkou, řádili spolu jak černá ruka. Alespoň se trochu vyblbli. Oba byli už odpočatí a měli opět spoustu elánu. Když jsme se Zdeňkou vrátili k ostatním, tak si zrovna pochutnávali na buřtu na pivě. Zdeňka se rozhodla, že si buřtíka dá také a Zdeněk jí ho šel objednat. Dostala prémii. Jelikož byl již poslední, dostala ho i s pekáčem se spoustou výborné omáčky a asi půlku chleba k tomu. Hned se do toho pustila spolu se Zdeňkem a Petrou. Chutnalo jim až se jim dělaly boule za ušima.
Ida byla večer unavená a nemohla usnout. Byla proto mrzutá a brečela a brečela. Nakonec se jí přeci jen podařilo usnout.
Večer jsme s ostatními zašli na chvíli do "minibaru". Se Zdeňkem jsem se opět střídala v hlídání Idy. Byla hodná, spala. Šumavský vzduch ji svědčil. Asi kolem půlnoci jsme se rozešli a šli spát.

V neděli ráno jsem vyvenčila holky, postarala se o Idu a začala se Zdeňkem balit věci. Kolem 10h bylo vyhlášení.
Zdeněk si šel pro diplom s Idou, která ho hned chtěla muchlat. Líbil se jí i hrneček, který dostal a který začala zkoumat. Pak už nastalo loučení a odjezd k domovu.

My jsme se Zdeňkem ještě vyrazili na malý výlet. Jeli jsme se konečně podívat na Idinu pilu. Zaparkovali jsme na hlídaném parkovišti. Idu jsme dali do vozíčku, který táhl Zdeněk a já si vzala na pás Kesy s Didou. Dida byla čilá a táhla jako divá. Kesy už byla také odpočinutá a šla vedle ní svým volným tempem. Došli jsme k Idině pile, což je informační středisko, které nyní prochází rekonstrukcí. Proč "Idina pila" jsem se ovšem nikde nedočetla.
Pokračovali jsme dál k Boubínskému jezeru. Tam jsme si se Zdeňkem dali svačinu, Kesy s Didou dostala každá kousek jablka a udělali pár fotek. Pak jsme pokračovali dál směrem na Boubín. Po chvíli jsme odbočili ze značky na cestu která nás dovedla zpět na hlavní cestu, po které jsme vyšli a za chvíli jsme byli opět u auta. Celkem jsme ušli asi 5 km. Ida většinu cesty prospala. Dida pomohla Zdeňkovi táhnout vozík do kopce a Kesy si očuchávala nové prostředí.
Jelikož jsme měli čas, zašli jsme se podívat ještě na penzion Ida, kde jsme si dali kofolu, já palačinku s jahodami a Zdeněk šumavské kyselo. Chvíli jsme poseděli a konečně vyrazili k domovu.
Cestou jsme se zastavili ještě na návštěvě u kamarádky Ivy v Hořovicích. Kolem půl 8 jsme konečně dorazili domu. Byl to krásný víkend a myslím že jsme si ho užili všichni.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Hrobnice Hrobnice | 15. června 2009 v 18:31 | Reagovat

...ještě jednou moc moc dík za hlídání. Teď když to čtu, tak mi vstávají vlasy hrůzou na hlavě. A jak je vidno, taky jste se nenudili a docela si zadobrodrůžovali. Dám si na svůj hrobnický blog odkaz na tvoje stránky, jo? Jsou bezva, včetně foteček.Pápá na Podbořanech. Skunci smrdutí lenošiví jdou všichni mida, tak budeme se Zdeňkem a marťanem Tondou jediný mašerský longaři.

2 PéťaD. PéťaD. | 15. června 2009 v 20:00 | Reagovat

Luci, krasne sepsany. Koukam jaky akcni vikend jste s Honzikem zazili:)

3 Barbora Barbora | 16. června 2009 v 8:44 | Reagovat

Souhlasím s Hrobnicí..Když to s odstupem času čtu, polévá mě horko z toho, jak Vám moji kluci dali zabrat! Ale byli jste úžasní, ještě jednou moc děkuji za hlídání!Jinak vyprávění je krásné, fotečky taky super. Už se těším na vyprávění z Podbořan.

4 Kyselka Kyselka | 16. června 2009 v 11:00 | Reagovat

Díky všem za krásný komentář a snad se vám budou líbit i další články. ;o)

5 Honza Honza | 16. června 2009 v 23:07 | Reagovat

Fakt jsme se Lucko nenudili.Mamča mi musela koupit nové běhačky.Bylo to ale super.Příště se vydáme na nějakou Any pilu Andy stezkou..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama