Podbořanský dogtrek - 1.díl

26. června 2009 v 0:30 | Lucka |  dogtreking
Byl tu opět čtvrtek, den velkého balení, vaření a nervozity, zda něco důležitého nezapomenu doma. Ano blížil se Podbořanský dogtrek. Veškerou naší "bagáž" jsem připravila na chodbu, kde za chvíli nebylo skoro k hnutí. Kolem páté přišel Zdeněk z práce a nanosil vše do auta. Nevím jak to, ale jemu se do auta vejde dvakrát více věcí než mě? Kesy s Didou ho bedlivě pozorovaly a čas od času se připomněly. Konečně bylo vše naloženo vč. Croozru, který tentokrát hrál velmi důležitou roly, holek, Idy a nás. Hurá do Podbořan.
Cesta ubíhala rychle. Jelikož Roman musel změnit místo hlavního tábora, měl všude krásné svítivé cedulky vyjících vlků. Našli jsme to dobře a z vrat nás vítali smějící se tváře dogtrekujících musherů. Roman nás s Fialkou zaparkoval pod přístřešek na zahradě patřící Českým chovatelům, kteří zapůjčili i budovu se zázemím a kuchyňkou ve které později hospodařily maminky Jany Holé a ředitele závodu Romana Habáska.
Konečně jsme se mohli se všemi pořádně přivítat. Ida byla po krmení čiloučká a tak seděla s námi na lavičce a pozorovala malého Snicrse, který byl středem pozornosti.
Sincky bylo 7 týdenní Honzovo štěně, které si vzal od Zeťourků. Povídalo se, jedlo a pilo. Atmosféra byla výborná. A kdo že tam byl? Snad jsem na nikoho nezapoměla? Roman, Bára, Bielici, Zeťourci, Míra, Klára, večer dorazila Jana se svou maminkou a my. Ostatní trekaři parkovali v parku nad námi.
Jelikož Janu pobolíval žaludek, ujala se jí Romana a v obyťáku jí vařila speciální čajík. Snicker se učil být v jednom autokotečku, ale vůbec se mu tam nelíbilo. Nejvíce se mu líbilo, když mohl spát uprostřed našeho kroužku z laviček a židliček. Idu jsem po chvíli uložila do její spací tašky v autě a ona po chvíli hraní si s chrastítky usnula.
Vrátila jsem se k ostatním a ochutnala tak Bářin výborný dort, který upekla. Spát se šlo až o půlnoci, ale ještě před tím se o jedno menší drama postaral Venca.
Zeťourci museli večer odjet domů, aby zkontrolovali svá psí miminka a ostatní pejsky. Venca začal couvat ze zahrady. Najednou se ozvalo nepříjemné zkřípění. Všichni jsme vyběhli ze vrat ven. Kousek před vraty byl velký příkop a Venca stál předním kolem na malém kousíčku můstku, zbytek kola byl ve vzduch. O Janičku Z. se pokoušely mrákoty. Chlapi začali zkoumat možnosti, jak auto vytáhnout. Roman přinesl trámky, kterými zkoušel podepřít kolo, ostatní jsme zkoušeli auto alespoň trochu nadzvednout. Ani se nehnulo. Venca se nakonec rozhodl vyzkoušet své řidičské umění, stočil kola na maximum a kousíček couvl. Vyšlo to a všem se ulevilo, hlavně Janičce, která si hned vlezla místo Venci za volant a hurá do "Zetkohradu".
Ráno mě zbudil budík v 5 hodin. Mě ani Zdeňkovi se ze spacáku moc nechtělo, ale nedalo se nic dělat. Bylo nutné vyvenčit holky, nakrmit Idu, Zdeněk si musel oblepit nohy proti proti puchýřům a přebalit baťoh. Když bylo vše hotové, rychle jsme se nasnídali. Tonda už byl připravený a s Yettym v plné polní. I Jana (Hrobnice) už měla vše nachystáno, jen naposledy zkontrolovala zbytek své smečky, která zůstávala v táboře a vyrazila s Baltem a Růženkou. Zdeněk s Kesy vyrazil za ní. Šla jsem je s Didou vyprovodit na start, který byl v parku. Společně s Romanou, Honzou a Andrejkou. Na startu bylo rušno, neboť jak jsme se dozvěděli, ředitel závodu zaspal. Vše ale dopadlo dobře a naše trojice (Zdeněk, Jana a Tonda) vyrazila na trať dlouhou 93 km.
Romana s Honzou a Andrejkou šla ošetřit Báru, kterou trošku pokousali psi a já se vrátila s Didou k autu, abych zkontrolovala spící Idu.
Akorát se zbudila a tak jsme si hrály s plyšáky a chrastítky.
Bylo asi půl osmé a všude byl klid. Mě začal přemáhat spánek. Konec konců nebylo kam spěchat. Uložila jsem Idu zpět do tašky, aby si tam hrála a zalezla jsem do spacáku. Za chvíli jsme spaly obě dvě. Když jsem se zbudila kolem 10h nikde nikdo. "Kde ta Romana je?" podivovala jsem se u prázdného obyťáku. Vyvenčila jsem Didu, koukla na Hrobníky, kteří kupodivu při vyndavání Didy z auta, které stálo vedle jejich přívěsu, moc neštěkali. Štěkání si vynahradili, až když se v sobotu vrátila Kesy. Potkala jsem akorát Janinu mámu, která mi sdělila, že Romana šla do lékárny. Užívala jsem si tedy klidu. O něco později se vrátila Romana s Andy a bylo po klidu.
Malá Andrejka je pěkné číslo a stále jí člověk musí sledovat. K tomu tu byl malý Snicky. O zábavu bylo hned postaráno. Ještě, že Ida zatím neumí chodit, libovala jsem si v duchu, když jsem to vše pozorovala ze svého křesílka. Romana to zvládala statečně. Měla velkou pomoc v Honzíkovi.
Kromě nás v táboře zůstaly ještě Klára Brzková s Janou Krásnou, které pomáhaly Romanovi s organizací a Janina máma, která vládla kuchyni. Tao něco později odjela s Romanem a Bárou na trať a když se vrátili přivezli vynikající gulášek a aktuální novinky z trati. I když my s Romanou jsme byli od těch našich longařů a Janičky průběžně informováni telefonicky.
S Romanou, holkami a Honzou jsme seděli, povídali, hlídali děti a psy.

Dida to vše pozorovala ze svého stake outu. Chvíli si také pořádně zařádila s Lentilkou. Škoda, že holky nemohly být puštěné na volno, to by se spolu vyřádily ještě víc. Když se zhoršilo počasí, dala jsem Didu do boudičky v autě a zalezla s Idou k Romaně do karavanu. Tam se už Romana snažila uspat Andrejku, která byla unavená, ale čilá. Ne a ne chvíli zůstat v klidu. Zato Snicky se hned uvelebil Kláře u nohou a usnul. Ida se nechala chovat od cizích a vše si v tom novém prostředí prohlížela. A pokud zrovna nespala tak se usmívala a chechtala.
Najednou bylo pozdní odpoledne a začali přijíždět další midaři. Přijela Petra Davidová se svým kamarádem Edwardem z Kanady a Wulfikem, Lucka Wegnerová s Kittuk a Iveta dříve Ottová se synem Martínkem. Společně jsme vyrazili na Podbořanské slavnosti, které se konaly na náměstí. My mamči jsme vzaly svá dítka do vozíčků a vyrazily jsme. Slavnosti už byly v plném proudu. Na podiu se střídaly kapely a kolem bylo spoustu krámků.Neodolala jsem a musela jsem si koupit cukrovou vatu. A nebyla jsem sama. Andrejka a Martínek dostali nafukovací balónky. Asi o hodinu později jsme se vrátily do tábora.

Ida byla unavená, chtěla spát, ale nešlo to a tak plakala a plakala. Asi po půl hodině přeci jen usnula. Šla jsem se podívat na Romanu a Ivetu. Holky popíjely léčivou becherovku a spřádaly plány na následující "croozrovskou" premiéru. Děti konečně spaly v karavanu. V jednu hodinu jsem si šla lehnout. Sotva jsem usnula, zazvonil mi budík. Spánek trval pouhé 4 hodiny. Ida se už také probouzela. Vyvenčila jsem Didu, nakrmila Idu a sebe a dobalila věci do Croozru. V půl sedmé jsme chtěly s Romanou a Ivetou startovat.
Byl čas. Idu jsem dala do sedačky v Croozru, připnula si na pás Didu, která byla celá nadšená a vyrazila směrem ke startu. Romana s Andrejkou taktéž v Croozru a Lentilkou a Iveta s Martínkem ve větším vozíku a půjčenou Vendulkou šly přede mnou. Vytlačily jsme naše vozíčky do kopce, kde nám na startu Roman napsal čas. Bylo sedm hodin a my vyrazily. Byla to premiéra -kategorie croozer - mamči s dětmi. Délka trati 35km. Cestou jsme tipovaly jak dlouho nám to bude trvat. O tom, že bychom to nedošly jsme nepřemýšlely. Psí holky táhly jak divé a tak jsme během chvíle dohnaly další midaře (Zeťourky, Honzu s Kačkou a Báru) a předešly.
"Jsem zvědavá, jak dlouho nám tohle tempo vydrží" říkala jsem si v duchu, když jsme se vzdalovali skupince midařů. Je pravda, že nás čas od času došli. To když jsme dávali napít psům, dětem či sobě. Ale my je zase rychle předešly nebo se držely v závěsu. A stále jsme měly všechny dobrou náladu a povídaly a povídaly. Děti byly hodné a tak cesta ubíhala rychle. POKRAČOVÁNÍ PŘIŠTĚ ;o)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Hrobnice Hrobnice | 26. června 2009 v 6:38 | Reagovat

...no matko croozrařko, moc hezky píšeš. Díky za hlídání nemalé hrobnické smečky. A myslím, že jsme toho o víkendu ani moc nenaspali. A Iduška byla vyhlášena za nejhodnější dítě a Podbořansku...

2 Anďa Anďa | Web | 27. června 2009 v 19:18 | Reagovat

Ahoj Iduško,byla jsi vážně hodná,až moc.Neboj, to se změní,pomůžu ti.Na té kapucové fotce ti to ohromně sluší,kočka.Já dnes byla s mamčou na cyklovýletě.Prubly jsme s mamčou nové kolo "yettiho" a předjeli skoro všechny cyklokámoše.Tak slavíme a těšíme se na další díl.

3 Iduška Iduška | 28. června 2009 v 22:19 | Reagovat

Náhodou v sobotu večer jsme se s Anďou krásně doplňovaly (v našem zpěvu, že i Brutus bledli závistí) ;o) Asi si ten mid budeme muset někdy zopakovota, co ty na to Anďo? A hrobnici děkuji za pochvalu. A mamča děkuje taky, brzy snad dopíše zbytek. ;o)

4 Martin Martin | 30. června 2009 v 9:54 | Reagovat

Ahoj holky,mě s váma bylo taky moc fajn a už jsem natěšený,že si to brzo zopakujeme.Nic nebolelo,ani nohy,prostě pohoda a žádná křeč.Není nad to,když se vezeš.Pocení a funění jsem přenechal mamince.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama