štěňata - 1 týden

10. listopadu 2016 v 21:25 | Lucka |  naše smečka a my
Čas letí neúprosně a štěňatům už byl týden. Mají se krásně k světu, rostou jak z vody a Bony je starostlivá máma. První dva dny opustila boudu v které bydlí se štěňaty jen kvůli venčení a jídlu. Následující dny už se šla Bony proběhnout na zahradu a její pobyt venku se prodlužuje. Štěňata v nepřítomnosti mámy buď spí nebo pískají, neboť se jí dožadují. Po chvíli Bony přijde a to štěňata ožijí a jdou do jejího mléčného baru na baštu. Když mají nacpaná bříška usnou přitulená k sobě nebo přímo u mámy. A tak jde den po dni. A rostou a rostou.
Dnes je 10 den už to nejsou malý černí krtečci, jako když se narodily, ale docela pěkná morčátka. Mají už skoro dvojnásobnou váhu a já už je začínám rozeznávat i když barevné mašlikčky které nosí, mi stále ještě pomáhají. Oči zatím mají stále slepené.

Další fotky jsou na: http://anderka.rajce.idnes.cz/ (štěňata)
 

štěňata - den první

2. listopadu 2016 v 22:51 | Lucka |  naše smečka a my
Uplynuly 4 roky a opět tu máme psí miminka. Ano, včera 1.11.2016 se narodilo mé fence Ebony z Hrobu 6 krásných černých štěňat - 2 holčičky a 4 kluci. Štěňata jsou z plánovaného krytí Ebony se psem Dády Koňákové - Froy Vajala, jenž je lídrem jejího spřežení a vůdce její 6 člené smečky.
Štěňata by po rodičích měli získat dobré sportovní předpoklady - jak Ebony, tak Froy závodí na psích závodech a to jak na sprintových, midových tak i longových tratích, i klidnou, přátelskou a nekonfliktní povahu.

Porod proběhl bez problémů. Nejdříve se kolem 6 hodiny ranní narodil kluk. Asi za pul hodiny se narodila fenka. Pak byl asi hodinu klid, kdy se Bony starala o svá 2 miminka. Pak se narodil kluk a asi čtvrt hodiny po něm holka. Bony vše zvládla sama, štěňata očistila a než jsem se nadála už spokojeně sála se svými o něco málo staršími sourozenci. Kolem 10 h se narodil třetí kluk. Vypadala to, že to už bude vše. Bony vypadala spokojeně, štěňata všechny byly už krásně čisté a měly se čile k světu - pískaly, když jim utekl "mléčný bar" nebo když se máma moc zavrtěla.

Když jsem přišla kolem 12 h na kontrolu, seděla Bony stranou od štěňat, která se dožadovaly pískotem svého mléčného baru. "Co se stalo" vyděsila jsem se, a ono bylo na světě další štěně, které Bony zrovna pořádně čistila, zatímco u ní spokojen sálo. Vše bylo v pořádku. Jen asi potřebovala k jeho porodu více místa a tak šla stranou od svých štěňat, aby jim neublížila. Jak tam tak ležela se svým dalším klukem, tak jsem k ní dala ostatní štěňata, která se postupně uklidnila, ona je opět všechny olízala a pak spokojeně začala odpočívat neboť mrňouskové tak vehementně pily, až z toho postupně usnuly a já je nechala v klidu.

Několikrát jsem se během dne byla na Bony a její miminka podívat. Vše bylo v pořádku. Bony se o ně stárá vzorně. Při jedné z návštěv jsem si přinesla váhu na jejich zvážení a barevné bavlnky na jejich označení. Oproti našim prvním štěňatům tyhle jsou všechny černé, bez bílých skvrn. Mají pouze různě velké bílé lysinky, ale to je vše. Bony se pokaždé zvedla a šla zkontrolovat štěně, které jsem zrovna vážila. Pobyt v misce na vážení se štěňatům moc nelíbilo. Když jsem štěně vrátila Bony, tak ho hned očichala, olízala a ono se šlo k mámě "nadlábnout".

A tak nám pomalu skončil první den.

Fotky štěňat z jejich prvních 2 dnů a také fotky jejich rodičů můžete vidět na:

Další fotky a snad i videa budu postupně přidávat na výše uvedený odkaz

štěňátka - 1 měsíc

11. prosince 2012 v 8:00 | Lucka |  naše smečka a my
Čas neúprostně letí a z malých drobečků jsou už skoro 5ti týdení štěňátka vážící kolem 2,5 kg.
Zhruba v 10 dnech se jim začala otevírat oči a tak se ukázalo, že 5 štěňátek je modrookých a 2 štěňata jsou hnědooká a to fenka s modrou mašlí a fenka s bílou skvrnou na zádech.
Když štěňatům byly necelý 3 týdny, byla se na ně podívat poradkyně chovu Líba Pečená. Všechna štěňata se jí líbila a sdělila mi, že se jedná o velmi vyrovnaný vrh. Pouze fenka s modrou mašlí je oproti ostatním trochu drobnější a vypadá, že bude spíše do sportovní linie. V té době také štěňata začala vylézat z bedýnky ven za mámou. Okraj bedny v níž štěňata bydlí jsme proto zvedly. Štěňata neutíkala. Asi jen týden než o něco povyrostla a naučila se jak vylézt. Nyní ve svých skoro 5 týdnech z bedny sice vylézají ven, ale drží se blízko mámy. Někdy tak najdu v domečku, kde bydlí venku z bedny 1 štěně, někdy dvě a jednou byla venku všechna. Ležela vedle sebe na jedné hromadě, tak jak jsou zvyklá, když spí v bedně. A nebo leží u Didy.
Někdy mezi 3-4 týdnem jsem štěňatům začala dávat příkrm v podobě mléka pro štěňata a následně mléčnou kaši do které postupně přidávám štěněcí granule.
Když byl štěňatům měsíc začala chodit ven na zahradu a prozkoumávat nové území. Postupně se začala seznamovat s různými věcmi, která venku nacházela. Nejvíce je asi zaujaly větvičky smrku, za které začaly tahat. Taky ze sněhu byly nejdříve překvapené, ale nyní už v něm běhají a zvětšují okruh průzkumu. Většina z nich už vylezla i na schody, když jim tam tudy utekla máma a oni chtěla jít za ní.
Štěňata jsou čilá, zvídavá, hrají si spolu, s námi, poznávají i hračky jako je například balonek či plyšová pískací kost. Tahají se spolu o kus hadru apod. Dida se o ně i na dále stará a krmí je.
Více fotografií a videi naleznete na: http://anderka.rajce.idnes.cz/
 


Dida a její štěňátka aneb 3 dny po narození

10. listopadu 2012 v 21:58 | Lucka |  naše smečka a my
Tak je to tady. Didě se narodilo 7 krásných štěňátek. Vše začalo už 6.11.2012 ráno.
Jako obvykle jsem šla pustit Didu na zahradu. Dida se vyběhla z kotce vyvenčit, ale byla neklidná. Kňučela, rychleji dýchala a třásla se. "Tak už se to blíží" řekla jsem si poučena z informací, které jsem si našla ohledně porodu. Většinu dne tak Dida byla se mnou doma, kde se uklidnila, když jsem jí dala pelech na který si mohla vlézt. Noc strávila v domečku, kde měla porodní bednu s pelechem. Zdeněk spal vedle ní na skládacím lehátku.
7.11.2012 ve 4 h začala rodit a tak Zdeněk přišel pro mě. Když jsem došla do domečku, byla venku už hlavička. Během chvíle bylo venku první štěně. Dida ho zbavila obalu, překousla pupeční šňůru a pečlivě ho olízala. Mrňousek zakňoural a já ho jen přiložila k cecíku. Byla to černobílá holčička. Krásně se přisála, ale to už se objevila hlavička druhého štěněte. Dida se opět skvěle postarala o vše potřebné. Ozvalo se zakňourání a já očištěné štěně přiložila k cecíku. Ihned se přisálo a opět to byla černobílá holčička. A už se objevila hlavička třetího štěněte. Vše probíhalo stejně jako u předchozích dvou. Dida ho omyla a já přiložila k cecíku. Nastala menší pauza. Dida své tři štěňátka porodila během hodiny. Pak byla skoro hodinová pauza a pár minut před 6 hodinou se narodilo další štěně. Opět černobílá fenka, tentokrát s bílou skvrnou na zádech. Sotva se přisála, už se objevila další hlavička. Dida jí očistila stejně jako všechny ostatní. Byla to další černobílá holčička.
Nastala asi hodinová pauza, během které bylo slyšet mlaskání, kňourání a pištění, jak všech 5 fenek sálo od mámy. Dida čistila štěňata a sebe a občas si jen lehla, aby si trochu odpočinula.
Kolem 7 hodiny se narodila další čerobílá fenka. Vše proběhlo opět hladce. Na chvíli jsme se Zdeňkem odběhli domu a nechali Didu bez dozoru. Když jsem se po chvíli vrátila zkontrolovat Didu a štěňata, mezi černými štěňaty bylo jedno úplně bílé. Pes. Dida ležela na boku a všech 7 štěňat spokojeně sálo. Ozývalo se pouze mlaskání nebo kňourání, když se Dida hnula, jak je stále ještě čistila a štěňatům utekl cecík.
První den se Dida od štěňat nechtěla vzdalovat. Pouze vyběhla z domečku se vyvenčit a rychle zase zpět. Při tom se stále otáčela ke dveřím. Jen jsme jí otevřeli, hop do bedny za štěňaty, které očuchala a začala olizovat. Ty už pískaly a hledaly jí. Jen si lehla, začaly k ní lézt a sát.
Dida zneklidnila pouze, když jsme jí se Zdeňkem brali jednotlivě štěňata, abychom je prohlídli a zvážili. Štěňata kňourala a v misce na váze chvilku nepostála v klidu, jak hledala mámu. Dida seděla, kňučela a sledovala, co se štěňaty děláme. Jakmile jsme jí štěně vrátili, hned ho očuchala a olízala a začala sledovat, kam neseme další. Ale jinak je v pohodě. Večer se na Didu a štěňata přijel podívat veterinář a sdělil mi, že všichni jsou v pořádku. Zdeněk pro jistotu opět strávil noc v domečku s Didou a štěňaty. Noc byla klidná. Štěňata buď sála a nebo pospávala v mámině kožichu.
Následující 3 dny pozorujeme drobné pokroky. Štěňata krásně přibírají. Když za nimi přijdeme, buď leží na mámě a sají, nebo leží vedle ní jedno vedle druhého či přes sebe a spí. Při vážení jsou hrozně mrštní, jak hledají mámu a už se snaží vylézt z misky ve které je vážím. Zvláště bílý pejsek je pěkně čilý. Jelikož při vážení štěňata piští, Dida to bedlivě sleduje. Občas svůj nesouhlas s odebráním štěněte dá najevo kňučením. Jakmile jí ho vrátím, očucháho, olíže a ono začne lézt směr máminy cecíky.
Dida při venčení postupně zvětšuje vzdálenost od štěňat i dobu, co je venku. Je na ní vidět s jakou radostí se proběhne po zahradě a když se "vyřádí" zakňučí si u dveří a jde za štěňaty, která si hned zkontroluje. A ony přesto, že zrovna spala, jakmile si k nim Dida lehne, vrhnou se na ní a je po klidu.Smějící se



Více fotek naleznete na:

Ema

4. října 2012 v 16:08 | prďousek |  naše smečka a my
Ahoj, jmenuju se Ema.
Narodila jsem se 17.9.2012 v 9.23h mámě Lucce a tátovi Zdeňkovi.
A taky velké sestřičce Idě, která je skoro o 4 roky starší než já a moc hezky se o mě stará. Když se za mnou a mámou přišla s tátou podívat do nemocnice, přinesla mi tam svého plyšového pejska - huskyho, kterého dostala od mámy až z daleké Francie. Máma mi ho hned dala do postýlky.
Když jsem se narodila vážila 3580 gr a měřila 51 cm.

Po týdnu v nemocnici nás s mámou pustily domů, kde nás přivítala fenka sibiřského husky Dida. Hned si mě očuchala a přijala mě do své smečky. Bohužel druhou fenku Kesy, jsem už nepoznala. Zemřela pár dní před tím než jsem se narodila (5.9.2012).
V pondělí mi bylo 14 dní a už vážím 3730 gr a měřím 52,5 cm. Pěkně rostu a všichni mají ze mě velkou radost.

Více fotografií naleznete na:

Rozloučení s Kesy

14. září 2012 v 12:05 | Lucie |  naše smečka a my
Dne 5.9.2012 se vydala Kesy (Chalkida Litolská stopa) ve svých 14,5 letech na svou poslední cestu odkud již není návratu. V odpoledních hodinách doma na zahradě odešla do psího nebe. Bude nám všem moc chybět, ale bude dál žít v našich vzpomínkách. "Kesy, děkuji Ti za krásná léta, která jsme spolu prožily. Nechť Tvá psí duše nalezne pokoj a mír v tom Vašem psím nebi. Sbohem Kesy."

Plánované krytí

4. června 2012 v 23:59 | Lucka |  naše smečka a my
V srpnu 2012 plánuji nakrýt svou fenku sibiřského husky Didu z Hrobu se sibiřským husky Huntrem Blue Akbara a přijímám záznamy na štěňata.
Oba jsou sibiřský husky s PP (papíry původu neboli rodokmenem) a mají potřebné oftomologické vyšetření potřebné pro chov.
Zde bych je ráda trochu představila:

Dida z Hrobu (nar.14.12.2007)
Je povahově milá, mazlivá, přátelská k lidem i ostatním psům, nekonfliktní a má ráda děti. Je spíše sportovní postavy, pracovitá s chutí běhat, se zaměřením na spritové a midové závody v individuálních kategoriích (skijöring, scooter, canicross) a dogtreky.
Zatím dosažené úspěchy: asi největší úspěch byl Šediváčkův long 2011 a 2012, který jsme s Didou absolvovaly v kategorii skijöring, Trophe des Montana 2010 - canicross ve Francii, tuzemské sprintové a midové závody na suchu i na sněhu a několik longových i midových dogtreků.


Hunter Blue Akbara (nar. 3.3.2009)
Je povahově milý, mazlivý a má rád děti, v psí smečce je bez problémů, nekonfliktní, poslušný, pracovitý, chytrý, má sportovnější postavu
Zatím dosažené úspěchy ve spřežení Ondry Stejskala, kde je Hunter leadrem spřežení, jsou: 1. místo na ME 2010 káry mid Reingers (Rakousko), 2. místo na ME sníh mid Ospitale di Fanano (Itálie) 2011, 2. místo na ME káry mid Smlednik (Slovinsko).
Po obou rodičích by štěňata měla být sportovnější postavy a přátelské, nekonfliktní povahy.

Krušnohorský dogtrek - Oparno

17. ledna 2012 v 16:45 | Lucka |  dogtreking
A je to tu zas - Krušnohorský dogtreking, tentokrát v Českém středohoří. Sraz byl v kempu Dubí v Opárnu. Se Zdeňkem, Kesy a Didou jsme tam dorazili ve čtvrtek 28.4.2011 večer. (Idu hlídali Zdeňkovi rodiče). Přivítal nás Roman Habásko, který tam už byl se svými haskouny Devonem (brácha Didy), Avalanchem a Joeym. Utábořili jsme se vedle jeho auta, vyvenčili holky a šli na meeting.
Zuzka s nám ostatními organizátory vysvětlila úskalí zítřejší trasy. Nakrmili jsme holky a sebe a chvíli poseděli s Romanem a Martinem Škodou, který už také dorazil. Spát jsme šli docela brzo. Čekal nás náročný den.
V pátek ráno jsme se Zdeňkem vstali kolem 7 hodiny ranní. Holky jsme dali na stake out vedle Romanových psů a začali balit věci na trek. Kolem 8 hodiny mezi prvními závodníky vyrazil Roman s Devonem a Martin se svou fenkou. Zdeněk si od Romana vzal Avalanche a já šla s Didou. Kesy zůstala pod dozorem Jardy Fabiánka, kterému tímto ještě jednou moc děkuji. (Kesy je už 13 let a i když s námi chodí na výlety, trať dlouhou 90 km by už asi nezvládla. A tak si užívala přes den na stake outu, kde pozorovala dění okolo a noc v autě, které měla celé pro sebe ). Se Zdeňkem jsme vyrazili něco před 9h.
Šlo se podél řeky a Dida táhla jak divá. Avalenche šel také dobře, byl to jeho první trek a tak byl z toho nového prostředí trošku vyjukaný, bojácný a nevěděl zda jít před Zdeňkem či raději za ním. Časem se to zlepšilo a hlavně druhý den, už šel před Zdeňkem.
Část trati vedla kolem rozestavěné dálnice na Teplice. Došli jsme do Dobkoviček a odtud jsme pokračovali do Radjčína a Dolních Zález. Tam jsme si se Zdeňkem dali "zmrzlinovou" pauzu a přešli nádraží a pokračovali zahrádkářskou kolonií na Soudný vrch, kde byla první kontrola. V nohách jsme měli kolem 27 km. Dida celou dobu táhla, což bylo velmi příjemné do kopců. Z kopců jsem ji brzdila. Je to holka šikovná a tak z kopců mi šla "za patami" neboli za mnou. Odtud jsme pokračovali do Žimu. Po absolvování asi 1,5 km dlouhé cesty lesem a loukou na nás čekala "tajná" kontrola. Honza tam opět dělal své vynikající palačinky s nutelou a šlehačkou. Mňam. Pejsci tam měli nachystanou misku s vodou. Po občerstvení jsme pokračovali dál do Bílky, Černčic až Kostomlat. Kousek před Kostomlaty se spustila dešťová přeháňka (Ten den už asi třetí, jinak byl hezký slunečný den a tak na nás ty mokré věci docela rychle uschly). Začalo se pomalu stmívat. Prošli jsme kolem zříceniny a došli do Kostomlat, kde byla 2 kontrola. V Kostomlatech jsme v restauraci "U pošty" potkali Romana s Martinem a další trekaře, kteří si tam dávali večeři. Obsluha v restauraci byla velmi příjemná a vstřícná a pustila nás dovnitř i se psy. Dida si zalezla pod stůl a odpočívala, Avalanche se pozdravil s páníčkem a zalezl si pod Zdeňkovu židli. Po chvíli se Roman s Martinem zvedli a pokračovali dál v cestě. My jsme se v restauraci zdrželi asi hodinku, dobře se najedli a odpočinuli a pokračovali dál. Dida s Avalenchem si taktéž odpočinuli a tak byli plni elánu. Se mnou to bylo horší. Únava se začala projevovat a také první otlaky na nohou se ozívali. Venku už byla tma a my šli zrovna po špatně značené cestě. A tak jsme začali hledat místo na bivak. Což se nám podařilo asi po hodině chůze na nějakém 56 km. Dida s Avalanchem dostali nažrat, stočili se vedle nás do klubíček a spali klidně až do rána.
Ráno jsme trošku zaspali a vyrazili jsme až kolem půl 8 h do Štěpánova, Lesklé a Dřmčic, kde byla 3 kontrola. Dida s Avalanchem šli krásně. Oba táhli a hodně nám pomáhali do kopců. Avalanche se už nelekal neznámých zvuků a byl klidnější. Trať vedla kolem zříceniny Hrádek a tak jsme si na ni se Zdeňkem a psy vylezli i když to byl asi kilometr navíc. Výhled odtud byl nádherný. Počasí nám opět přálo. Když jsme se pokochali panoramaty, pokračovali jsme dál do Lhoty. Zde jsme si na náměstí ze studny nabrali pitnou vodu a posvačili. Byli jsme zhruba na 70 km. Po krátké pauze jsme pokračovali dál do Medvědic a Kocourova. Vylezli jsme na kopec Ostrý, kde na jeho vršku byla další zřícenina, kterou jsme navštívili navíc. Zde jsme měli krásný výhled na Milošovku, která odtud byla vzdálená pouze 2 km. I když nás na ní organizátoři neposlali, pár výstupů jsme si přeci jen užili. Slezli jsme do Března a odtud už cesta vedla do Velemína, kde jsme se napojili do Opárenského údolí a o chvíli později jsme byli v cíli. V nohách jsme měli za ty 2 dny 87 km, byli jsme příjemně znavení, ale spokojení.
Kesy nás radostně přivítala a Roman s Martinem byli už pár hodin v cíli. Chvíli po našem příchodu začalo vydatně pršet. Když pršelo asi třičtvrtě hodiny, rozhodli jsme se, že pojedeme domů místo původně myšleného odjezdu v neděli. Roman s Martinem taky odjeli a k odjezdu se chystala i Lucka Wegnerová s Lukášem, kteří zdárně absolvovali midovou trasu.
Rozloučili jsme se s organizátory a vyrazili směrem k domovu. Tak zase příště na Krušnohorském dogtreku.

Malá čarodějnice

23. května 2011 v 21:54 | Ida |  zajímavosti
Maminka se trochu nudila a jelikož se blížila oslava čarodejnic, tak si trochu pohrála s fotkami. Že mi to tam sluší?


Šediváčkův long 2011 - 4. část

7. února 2011 v 23:11 | Lucka |  závody
29.1.2011 4 etapa - 35km + vyhlášení výsledků
Vstala jsem kolem 6h ranní. Dala jsem Didu na stake out a začala balit stan a ostatní věci. Mezi 7-9 h všichni závodníci museli opustit bivak. Se Zdeňkou a Milanem jsme chtěli vyrazit na trať co nejdříve. Zdeňka s Bubákem odstartovala něco málo po 7h, my s Milanem o něco později. Trať byla urolbovaná až na Pěticestí a na Čertovu horu (myslím, že se tak jmenovala), dál byla opět ujetá spřeženími. Byla tvrdá a jelo se po ní dobře. Na Pěticestí jsme tentokrát nezastavovali neboť jsme měli ujeto teprve 10 km. Dida běžela pěkně. Byl opět krásný den, slunečno, mrazivo a tak nám trasa ubíhala rychle. Ve sjezdu za Pěticestím jsme s Didou Milanovi ujeli. Když jsme vystoupaly na protější svah, zastavila jsem se na chvíli, abych si udělala pár fotek.Tam nás dojelo pár cyklistů a Bára Boudová s Milanem. Vyrazily jsme s Didou za nimi. Projely jsme další kontrolou a já konečně viděla za světla část tratě, kterou jsem 2x jela jen za tmy. Na kontrole u zámečku jsme si dali všichni čaj a pokračovali po krásně urolbované cestě. Jeli jsme lesem a po nějaké době jsme sjeli na louku. Tu jsme přejeli a už tu byl zavěrečný sjezd sjezdovkou do cíle. "Dido, my jsme to zvládly. My jsme ujely Šediváčkůvlong" chválila jsem Didu v cíli a měla jsem z toho zvláštní pocit. Opravdu jsem ujela celý závod. Měla jsem radost z toho, že jsme s Didou dojely. Zároveň jsem cítila jakési prázdno z toho, že už je konec, že už žádná další etapa není, že už je to za námi. Zdeněk na nás čekal v cíli a tak odvedl Didu za Kesy na stake out. Dida dostala napít a po chvíli jsme je obě dali do boudiček v autě. Já se šlapřevléct a najíst. Všichni netrpělivě čekali na výsledky. Vyhlášení začalo něco po 15 h. Z asi 12 běžkařů nás celý závod dokončilo 7 a já skončila s Didou na 6. místě. V ženách na 3. Byl to úžasný pocit stát na bedně vítězů se Zdeňkou Duškovou (1.místo) a Kamilou Novákovou (2.místo). Milan se umístil na 1. místě v pulce. Dostali jsme krásné ceny. Největší radost mám asi z mikiny na které je vyšité logo 15. ročníku Šediváčkova longu a kategorie s umístěním. Je to pro mě takový malý důkaz toho, že absolvování Šediváčkova longunebyl jen sen, ale že jsem ho s Didou skutečně jela a dojela. Po vyhlášení někteří závodníci odjeli domu a někteří jako např. my, Zdeňka s Milanem, Zeťourci, Brzkovic či Kronusovi zůstali do neděle. Večer jsme pak společně poseděli v Kristýně a povídali si o zážitcích z předchozích pár dnů. K tomu nám hrála místní kapela. Jelikož v ní měli i basu, Milan "Rajčák" neodolal a šel si s nimi na ní zahrát.Také cyklisti s Honzou Kopkou slavili svůj historicky první Šediváčkův long, kde dojeli celou trasu 222 km (213 km). A pejsci spokojeně odpočívali ve svých boudičkách. V neděli ráno jsme pak všichni zbalili věci a po snidani se rozjeli dosvých domovů. Absolvováním Šediváčkova longu jsem si splnila další ze svých snů. A jestli ho pojedu někdy příště? To se uvidí. Byl to, pro mě náročný závod, plný nádherných zážitků a nových zkušeností.
Fotky ze Šediváčkova longu jsou:
http://anderka.rajce.idnes.cz/Sedivackuv_long_2011/

Kam dál